Jednotlivé známé druhy zajíců rodu Lepus jsou zastoupeny, v počtech desítkách druhů, na všech světových kontinentech mimo Antarktidy.

Toho našeho zajíce jako první správně identifikoval a latinsky popsal ruský zoolog a botanik, německého původu, Pjotr Simon Pallas.

Ten v roce 1778 pojmenoval zajíce latinským názvem Lepus europaeus – Zajíc Evropský.  

Kromě latinských názvů zajíců se ve všech světových literaturách setkáme s názvy ekologickými. Ty dostával zajíc většinou v souladu se svým výskytem a životním prostorem. Známy jsou tak názvy zajíců – lesní, bahňák, horský, rašeliništní, vřesovištní, ale třeba i mechový. Ostatně právě tak také vznikl ekologický název toho našeho – zajíce polního. Jedná se samozřejmě stále o Pallasova zajíce evropského.

Honcování zajíce probíhá v naší přírodě celý rok, mimo října a listopadu.

V druhé polovině prosince už můžeme opět pozorovat v přírodě honcování zajíců.

Při samotném průběhu honcování můžeme vidět, jak více zajíců svádí boj o jednu zaječku. 

Po úspěšném říjném aktu je zaječka plná šest týdnů a následně vrhá 1 - 4 zajíčata. Ty jsou hned při narození osrstěná a vidoucí. Zajíčata vrhá zaječka do úkrytu na holou zem. 

Více informací o Zajíci polním naleznete ZDE. 

Ilustrační foto: Josef Vršan