Mufloní zvěř není naší původní zvěří. Archeologické nálezy kostí a lebek však dokazují přítomnost muflona na evropské pevnině.

Novější historické prameny pak vedou mufloní stopu přímo do středozemního moře na ostrovy Sardinii a Korsiku. Domestikováním muflona došlo k základu chovu domácích ovcí a to již v době pravěku.    

Nejbližším příbuzným muflona je ovce mufloní, která obývá území Kypru, Turecka, Íránu, Afganistánu a jižní část horských oblastí Ruska. Dle tvaru beraních rohů bylo popsáno celkem 12 různých ras divoké ovce. Tyto rasy se mezi sebou snadno kříží a přírodovědci pak popisují více poddruhů či ras. Muflon se díky své bojovnosti a síle dostal i do prostředí zápasů v arénách starých Římanů. Římský obchodník Flavius Vospicus choval muflony ve svých zvěřincích. Muflony si sháněl odchytem do sítí na území Sardinie.

Samotná mufloní říje probíhá od října do listopadu. Mufloni se snaží vybojovat své postavení u říjné tlupy muflonek a svádějí se svími soky souboje. V přírodě tak můžeme vidět muflony, kteří do sebe naráží svými toulci. 

Po úspěšném říjném aktu je muflonka těžká 21 - 22 týdnů. Na jaře klade 1-2 muflončata. 

Ilustrační foto: Roman Mančík