Ondatra pižmová není naší původní zvěří
Ondatra pižmová není naší původní zvěří. Původní domovinou této zvěře je Severní Amerika, kde se o hojnosti jejího výskytu mluví už v dobách dávné historie. To dokazuje i obliba jejího lovu u tamějších obyvatel. Indiáni lovili ondatru převážně pro maso. Nepůvodní obyvatelé nejevili o lov nikterak zájem. Zvíře jim připomínalo jakýsi druh přerostlé myši a takové zvíře nikdo jíst nechtěl.
O její vysazení v Čechách se zasloužil šlechtický rod Colloredo-Mansfeld v roce 1905 na svém panství, rybníce ve Staré huti u Dobříše. Prvotně se jednalo o vysazení 10 párů. Nikdo asi v té době nepředpokládal, že se u nás bude ondatře tak dařit a začne se rychle množit a šířit po celé zemi. Z celé introdukce byla široká veřejnost spíše zarmoucena, hlavně rybniční hospodáři. Proto se ani nedochovaly věrohodné informace o přesných počtech a lokalitách vysazení. Z dochovaných dopisů místního loveckého personálu je patrné, že za vysazení ondatry v Čechách stála iniciativa firmy Hagenbeck, která ondatry na Dobříš dodala. V dopise hajného Rozsypala, bratra tehdejšího panského kočího se píše, že hraběnka Yvona Colloredo-Mansfeld na hrázi rybník nechala vysypat bednu, v níž bylo 5 živých ondater a 1 uhynulá. Vysazeno jich tedy bylo pouze 5. Další kusy měli být vysazeny v zámeckém parku v Opočně.
Nově vysazené zvíře nebylo samozřejmě ochuzeno o domácí terminologii. Tak se může v knihách s ondatrou setkat jako s bobříkem bahenním, bobříkem pižmovým, krysou pižmovou, dlakošem. Uvedené názvy jsou spíše úsměvné, jelikož ondatra nemá s bobrem ani myší nic společného.
Ondatra se vesele šířila dál našim územím a dokonce se ukázala jako výborný zdroj kožešiny. V počátku nebyla lovnou zvěří a to vadilo zejména řediteli panství Lnáře panu Theodoru Mokrému. Ten neustále napadal rychle množící se zvíře v odborné literatuře a prohlašoval ondatru za největšího škůdce zavlečeného do Evropy.
Vlivem dopadů hospodářské krize v roce 1929 se začíná objevovat nová profese – Myšař. To byl člověk chytající ondatry, které nebyly hájeny lesním ani rybničním zákonem. Tento stav se samozřejmě mysliveckému personálu nelíbil. V honitbách se beztrestně pohybovali cizí lidé a lovili ondatru. Řešení se dočkali až v roce 1962, kdy došlo k novelizaci Zákona o myslivosti a ondatra byl zařazena mezi lovnou zvěř s dobou hájení od 16.4 do 30.9. Definice zákona však byla dosti přísná. Ondatří kožich nesměl být poničen lovem a tak se nesměla ondatra střílet ani chytat do želet. Jediné možné způsoby lovu byly chytání do sítí a vrší.
S profesí myšaře se už nejednalo o kdejaký lidový lov, což dokazuje myšařova výstroj a výzbroj – síťka a píchací hůl. Tímto způsobem byly ondatry loveny v počtech tisíce kusů. V roce 1983 se na jihočeských rybnících objevil u vodního ptactva Botulismus. O prokázání botulismu u ondater není zmínek, možná někde v odborných literaturách. Fakt je ale ten, že od uvedené doby šli početní stavy ondatry rapidně dolů. V dnešní době již nejsou ondatry masivně hubeny. Mají v naší přírodě své místo a to hlavně díky svým užitkovým vlastnostem.
ZDROJ:
Andreska A., Andresková E.: Tisíc let myslivosti
Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný
Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva
Foto: Leszek Madzia
