Myslivecké zvyky a tradice byly již mnohokrát popsány v odborných publikacích a článcích od uznávaných mysliveckých autorů. 

Myslivecká mluva a dodržování mysliveckých tradic je vizitkou každého myslivce. Je to měřítkem jeho kulturní myslivecké vyspělosti.

O prvotních základech myslivecké mluvy nejsou doloženy žádné písemné skutečnosti. Její vývoj je tedy nepochybně založen na pozvolném zařazování mysliveckých termínů do běžné slovní zásoby.

První písemná zmínka o myslivecké terminologii pochází z 12. století, kde se v úředních písemnostech objevuje název lovčí.

V letech 1370 a 1464 jsou již známy výrazy Myslivost a Myslivec.

Rozvojem mysliveckých zvyků a tradic, jejich přejímání z okolních šlechtických dvorů, se rozvíjela i Myslivecká mluva.

Česká myslivecká mluva není nic tak neobvyklého. Tak jako u ostatních lidských zaměstnání, našli si i myslivci z povolání cestu ke své vlastní terminologii. Pomáhalo jim to ke snadné a rychlé komunikace při práci.

V počátku 19. století byla u nás úředním jazykem němčina, čeština byla pouze lidovou mluvou. Díky obrozeneckému hnutí došlo k vyzdvižení českého jazyka.

Spisovatel František Špatný se v té době nejvíce zasloužil o vzkříšení terminologii v oboru myslivost. Špatného nejznámější dílo vyšlo v roce 1868 pod názvem „Myslivecká Mluva“. Při psaní knihy čerpal především od starých myslivců, hajných a lesníků.

Získané informace pak rozšiřoval o výpisky z Jungmannova slovníku. Díky profesoru A. Dykovi se Myslivecká mluva očistila od výrazů převzatých z cizích jazyků, převážně němčiny.   

Myslivecká mluva se dokáže rychle přizpůsobit modernímu světu, stále se vyvíjí a dokáže se rychle adaptovat měnícím se poměrům v myslivosti. Vznikají tak nové, často i vhodnější termíny, vystihující novodobé potřeby odborné myslivecké terminologie.

ZDROJ:

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Vach M., Kovařík J. – Myslivecké zvyky a tradice

Foto: Josef Vršan