banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Tipy pro vás

Muflon jako nepůvodní druh

Muflon jako nepůvodní druh

Mufloní zvěř není naší původní zvěří. Archeologické nálezy kostí a lebek však dokazují přítomnost muflona na evropské pevnině.

Novější historické prameny vedou mufloní stopu na středomořské ostrovy Sardinii a Korsiku

Domestikováním muflona došlo k základu chovu domácích ovcí a to již v době pravěku.    

Nejbližším příbuzným muflona je ovce mufloní, která obývá území Kypru, Turecka, Íránu, Afganistánu a jižní část horských oblastí Ruska. Dle tvaru beraních rohů bylo popsáno celkem 12 různých ras divoké ovce. Tyto rasy se mezi sebou snadno kříží a přírodovědci pak popisují více poddruhů či ras. Muflon se díky své bojovnosti a síle dostal i do prostředí zápasů v arénách starých Římanů. Římský obchodník Flavius Vospicus choval muflony ve svých zvěřincích. Muflony si sháněl odchytem do sítí na území Sardinie.

První zmínka o oborním chovu pochází před rokem 1732 z Belvederu u Vídně. Rakouský polní maršál princ Evžen Savojský muflona přivezl ze Sardinie, která roku 1718 připadala vévodům Savojským. Evžen Savojský byl znám svou vášní pro chov různé zvěře.

Obrazovým důkazem výskytu muflona v Belvederské oboře se staly obrazy Samuela Klinera. Ty byly vydány v roce 1734 v Augsburku v knize pod názvem „Représentation des animaux de la ménagerie de S.A.S. Monseigneur le prince Eugéne Francois de Svoye et de Piemont, Part I et II“.

Zlomový okamžik pro rozšíření muflona ve volnosti byl rok 1752, kdy byla zvěř vypuštěna z obory Belvedere do císařské obory v Lainzu u Vídně. V takovém prostředí mohlo dojít k vyššímu úspěchu rozmnožení mufloní zvěře.

Pro posílení chovu a zlepšení kvalitativních hodnot zvěře, bylo roku 1840 dovezeno do Lainzu dalších 19 kusů mufloní zvěře, která pocházela ze Sardinie a Korsiky. Pozitivní výsledek celého chovu se záhy dostavil. V roce 1857 bylo v Lainzu uloveno 607 kusů mufloní zvěře. Starší zmínky o chovu muflona v našich zemí jsou dosti nepřesné. Veškeré dostupné zprávy hovoří o výskytu a chovu nespecifických divokých ovcí. Například písemnosti Bohuslava Albína pojednávají o chovu asijských ovcí v oboře Ovenecké v Praze v době vlády Rudolfa II. Bohužel není blíže určeno o jaký druh se jednalo.

Obdobnou blíže neurčitou divokou ovci vykazují účetní zápisy Netolické obory, kde se objevuje účetní zápis v podobě dvou beranů poturčitých. Zápisy pochází dokonce již z roku 1593 z období Petra Voka

Zajímavé historické prameny pochází z období knížete Filipa M. Fürstenberka (+1790), kdy bylo evidováno v Lánské oboře několik divokých beranů. Byla to zvěř velice plachá, kterou bylo těžké ulovit. Poslední tlupa v počtu 17. kusů byla zabita úderem blesku pod jedlí v Prostřední suché myti.              

18. století se na našem území hojně vyskytují záznamy o záhadných „divokých ovcí“. Nikdo bohužel dodnes nespecifikoval o jaké rasy se jednalo a zda se vůbec jedná o výskyt muflona. Celý problém možná způsobuje terminologie německého a českého jazyka do doby, kdy se jednotně začíná užívat název MuflonPrvní písemná zmínka o názvu Muflon totiž pochází z roku 1882 a to z publikace Myslivost od V. Černého.

Jungmanův česko-německý slovník z roku 1835, ani Kottův česko-německý slovník z roku 1878, název Muflon neznají.

Dle výše uvedených skutečností se dá polemizovat o původu muflona na našem území. S největší pravděpodobností k nám byl muflon přivezen z vídeňských chovů. Vídeňská panství byla totiž často navštěvována naší šlechtou.       

 

 

ZDROJ:

 

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

 

Foto: Pavel Prašivka

banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím