Jelen evropský byl vždy mezi myslivci označován jako zvěř královská, takto se o něm píše dodnes v mnoha odborných článcích a toto označení se nevytratilo ani z každodenní myslivecké terminologie.

Původ tohoto označení nám však není nijak znám. Lze se jen domnívat, že vše bylo zapříčiněno velikostí a krásou této zvěře, mohutností paroží a faktu, že v dřívějších dobách směli tuto zvěř lovit výhradně příslušníci šlechtického rodu.

Také v dnešní době je ulovení jelena pro každého myslivce nezapomenutelným zážitkem na celý život. Dle mého názoru je nutno hledat počáteční význam „Královského označení“, hluboko v mytologii, historii lovu a myslivosti.

Podíváme-li se podrobněji na uctívané Pohanské bohy, zjistíme souvislosti právě s jelení zvěří. V Evropě se například vyskytoval kult Rohatého Boha lovu, jehož nejznámější malby pochází z Francie cca 13 000 let př. N. l. Na malbách je zachycen obraz napůl jelena a napůl člověka.

Na území Malé Asie byla uctívána bohyně lovu Rutaš (Rutamis), kterou spojuje s jelenem zobrazení bohyně s jeleními parohy. Na jiných územích Evropy pak uctívali Keltové jelenohlavého boha Cernunnose. Ten byl také zobrazován s jeleními parohy. V umění starověkého Říma můžeme najít výtvarné ztvárnění bohyně lovu Diany, která byla stejně jako řecká Artemida zobrazována s toulcem na zádech a s laní.  Českou bohyní lovu byla označována Lověna či Děvana. Ta byla znázorňována na zlatém dvoukolovém vozíku taženém čtyřmi jeleny se zlatými parohy.

Více informací si můžete přečíst ZDE.

Ilustrační foto: fotobanka samphotostock.cz