banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Tipy pro vás

Jelen evropský jako královská zvěř

Jelen evropský jako královská zvěř

Jelen evropský byl vždy mezi myslivci označován jako zvěř královská, takto se o něm píše dodnes v mnoha odborných článcích a toto označení se nevytratilo ani z každodenní myslivecké terminologie.

Původ tohoto označení nám však není nijak znám. Lze se jen domnívat, že vše bylo zapříčiněno velikostí a krásou této zvěře, mohutností paroží a faktu, že v dřívějších dobách směli tuto zvěř lovit výhradně příslušníci šlechtického rodu.

Také v dnešní době je ulovení jelena pro každého myslivce nezapomenutelným zážitkem na celý život. Dle mého názoru je nutno hledat počáteční význam „Královského označení“, hluboko v mytologii, historii lovu a myslivosti.

Podíváme-li se podrobněji na uctívané Pohanské bohy, zjistíme souvislosti právě s jelení zvěří. V Evropě se například vyskytoval kult Rohatého Boha lovu, jehož nejznámější malby pochází z Francie cca 13 000 let př. N. l. Na malbách je zachycen obraz napůl jelena a napůl člověka.

Na území Malé Asie byla uctívána bohyně lovu Rutaš (Rutamis), kterou spojuje s jelenem zobrazení bohyně s jeleními parohy. Na jiných územích Evropy pak uctívali Keltové jelenohlavého boha Cernunnose. Ten byl také zobrazován s jeleními parohy. V umění starověkého Říma můžeme najít výtvarné ztvárnění bohyně lovu Diany, která byla stejně jako řecká Artemida zobrazována s toulcem na zádech a s laní.  Českou bohyní lovu byla označována Lověna či Děvana. Ta byla znázorňována na zlatém dvoukolovém vozíku taženém čtyřmi jeleny se zlatými parohy.

Po éře Pohanských bohů přichází období Patronů lovců a Myslivosti. Ti byli také spojováni s jelení zvěří. Například Svatý Jiljí žil ve své skalní sluji, kde k němu pravidelně přicházela laň a ta ho živila svým mlékem. Legenda o svatém Eustachovi zase pojednává o jelenovi se svítícím křížem mezi parohy. Tak byl znázorněn Kristus, který přivedl Placida na svou křesťanskou cestu. Ten poté přijal Víru Kristovu a jméno Eustach.

  • Sv. Eustach se tak stal patronem lovců, myslivců a lesníků až do doby 17. a 18. století, kdy lidstvo začalo uctívat kult svatého Huberta. V Čechách se uctívání svatého Huberta objevuje před rokem 1690 a to díky Františku Antonínu hraběti Šporkovi.

Nejkrásnější období lovu jelena je doba jelení říje. Staročeské rčení praví, že o svatém Jiljí jdou jeleni k říji. Svátek sv. Jiljí připadá na 1.9.

Zde by ovšem znalci jelení říje mohli oponovat, že začátek jeleních námluv přichází o 10 dnů později. Z historie ovšem víme, že záhadu nám vysvětluje rok 1583, kdy došlo k opravě chyby, nastřádaných deseti dnů, v gregoriánském kalendáři. Větší zajímavostí je ovšem název měsíce října, který by měl vycházet z období jelení říje. Ta ovšem probíhá převážně v měsíci září. Vše má samozřejmě své logické opodstatnění. Říjen byl totiž původně měsícem devátým. V 15. století došlo k prohození dvojce starých názvů měsíců: červan a července a zároveň září a října.

O prvních způsobech lovu jelení zvěře nejsou dochovány nijak zvláštní zajímavosti. Lov probíhal pomocí luku a kladení různých pastí v podobě vykopaných jam či stavění nástražných ohrad. Později se velkou oblibou panovníků staly jezdecké štvanice za pomoci smečky loveckých psů.

O způsobu takovýchto štvanic jsou dochovány zmínky v období od 10. do 14 století za vlád Přemyslovců a Lucemburků. V období 14. století se také začaly na našem území hojněji stavět obory právě pro jelení zvěř. Jelen byl tedy první oborní zvěří u nás.

První obora v Čechách byla obora Ovenecká

Je nutno připomenout, že první oborou postavenou v Čechách, byla obora Ovenecká, pocházející z roku 1266.

Tu dal na území dnešní Prahy Letné vystavět Přemysl Otakar II. Při lovech vysoké zvěře se také užívaly sítě zvané tenata.

Ta se stavěla obvykle po 150 metrech ve výšce 260 cm. Pro panovníky však byl tento druh lovu nezáživný a nezábavný.

V druhé polovině 15. století se začíná zvěř lovit pomocí střelných zbraní zvaných ručnice. Do módy se později dostávaly společné lovy, kde šlechta mohla co nejvíce zvěře zastřelit.

Nový způsob lovu

Na scénu přichází nový způsob lovu a tím je plachtový lov. Jemnějším způsobem plátnového lovu, bylo obstoupení honitby plátnem a lovení zvěře narážející do plátna.

Bizardnějším způsobem provedení plátnového lovu bylo nachytání zvěře do ohrad a postavení střelecké arény z plátna. To bylo běžně k vidění zejména u císařské rodiny Habsburků.

Vodní honba v baroku

Ani lov jelení zvěře neunikl podivínským způsobům barokní šlechty. V baroku se tomuto lovu říkalo vodní honba. Jelení zvěř se štvala do vody a poté se plovoucí střílela na krátkou vzdálenost. Plachtový hon a vodní honba byly lovy přizpůsobené slabým výkonům tehdejších zbraní zvaných křesaček.

V druhé polovině 17. století se na našem území objevují parforsní hony převzaté od francouzské šlechty. První zmínka o parforsním honu pochází z jižní Moravy a to v období knížete K. E. Lichtensteina (1611-1684).

Díky majestátnosti lovu jelení královské zvěře, je mnoho dochovaných pramenů, jak o chovu, tak o samotném lovu. O všem by se dala napsat nemalá kniha.

Závěrem je nutno připomenout v historii tragickou událost spojenou právě s lovem jelení zvěře

Při císařském lovu jelenů, v Brandýse nad Labem, byl smrtelně zraněn nejbližší císařský šlechtic a nejvyšší podkoní Karla VI., kníže Adam František ze Schwarzenbergu. Ten byl nešťastnou náhodou střelen právě císařem Karlem VI.

Celá událost se stala vlivem špatného rozmístnění střelců při honu. Císař Karel VI. údajně střílel na probíhajícího jelena a bohužel zasáhl Adama Františka, který stál přímo naproti němu.

Poslední slova Adama Františka ze Schwarzenbergu zněla: „ Řekněte císaři, že před ním padám na kolena a prosím ho, aby se ujal mé ženy, dítěte, lidí i poddaných a neopouštěl je. Je to už rozhodnutí nebes, že jsem byl Jeho Výsostí střelen. Po mém příchodu do nebe budu prosti Boha, aby se mu dostalo nástupce dlouhé vlády. Ať císař nemá tento můj osud Čechům za zlé.“  

 

 

ZDROJ:

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Hart V. a kolektiv – Úvod do myslivosti, Historie, Zvyky, Tradice

Ilustrační foto: Jozef Orolín

banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím