První zmínky o chovu bažantů na našem území pochází ze 14. století. V té době se hojně choval bažant kolchidský, který se od dnešního bažanta vyznačuje chybějícím bílým obojkem okolo krku. 

Hojnost výskytu chovu bažanta kolchidského byla tak veliká, že tento bažant si vysloužil přídomek bažant český.

Dodnes je mnoha myslivci označován bažant kolchidský za původní zvěř našeho území. Výskyt kolchidského bažanta v Evropě je doprovázen legendou, která je z historického hlediska velice atraktivní, bohužel nikoliv však pravdivá. Údajně byl totiž bažant objeven hledači zlatého rouna tzv. Argonauty, kteří se plavili po Černém moři z Řecka směrem do Kolchidy. Odtud živé bažanty dovezli do Řecka a dále rozšířili po Evropě.

V naší zemi se první zmínka o výskytu bažantí zvěře datuje k letopočtu 26.2.1330. Z té doby se dochoval zajímavý dokument a to listina císaře Ludvíka Bavora, který v Bavorsku začíná s chovem bažantů dovezených z Čech.

Za vlády Karla IV. se v Čechách zakládá první bažantnice u loveckého zámečku v Králově Dvoře nedaleko Berouna. V historických pramenech je dochována pod názvem bažantnice Dubová.

Myslivecká mluva Bažanta obecného:

• Lidový název – drnošlap, vašek 

• Kohout – samec
• Slepice, slípka – samice
• Kuře, bažantíče, bažantík – mládě
• Bažantice, kohoutíce – samice se zbarvením kohouta
• Peří – pokrývka těla
• Růžky – stojící pírka na zátylní části hlavy kohouta
• Obojek – bílý kroužek pírek na krku kohouta
• Přepeřování, pelichání – obnova peří na těle vyvolaná periodickým oživováním pérových váčků, při čemž nová péra vytlačují z kůže péra stará
• Hlava – přední část těla živočichů, nejčastěji pohyblivě spojená s ostatním tělem krkem nebo hrudí.
• Světla – oči zvěře a loveckých psů
• Poušky (ohníčky) – bradavičnaté červené útvary nad světlama tetřevovitých nebo kolem světel bažantů, silně prokrvené, které v době toku natékají – pouchnou, proto se jim říká poušky. U bažanta není tento jev tak výrazný, jako třeba u tetřeva. Poušky jsou vedlejším pohlavním znakem kohoutů.
• Klovec – zobák
• Krk – část těla mezi hlavou hrudníkem, podpíraná sedmi krčními obratli
• Hruď – přední část těla
• Břicho – část trupu mezi hrudníkem a pánví (slabinami). Obsahuje orgány trávicího ústrojí, slezinu, nadledvinky, močovod, cévy těchto orgánů, aortu, dolní dutou žílu a nervy pleteně bederní. Dutina břišní je vystlána pobřišnicí (peritoneum). Od hrudníku je oddělena u savců bránicí, u ptáků nedokonalou nebo chybějící.
• Hřbet – část těla od kohoutku až po místo připojení posledního žebra k páteři
• Křídla – přední končetiny ptáků přeměněné v pernatý útvar
• Stojáky – nohy
• Ostruhy – ostrý rohovitý výrůstek na zadní straně stojáků samců. Sekundární pohlavní samčí znak. Slouží také k posouzení stáří kusu.
• Klín – ocas bažanta, tvořený prodlouženými ocasními pery
• Barva – krev
• Zvěřina – maso
• Sádlo – tuk
• Výpraš – trus
• Pátrání – vnímání zrakem
• Bystření – vnímání sluchem
• Hlasové projevy kohouta – hlásí se, ozývá se, křičí a varuje při vyplašení, v toku kodrcá, na hřadu hovoří, vytáhnuvší crká,
• Hlasové projevy slepice – kvoká, crká
• Hlasové projevy bažantíků - tikají
• Ostruhování – páření, po kterém slepice hnízdí, snáší vejce
• Natřásání se – pohybové projevy kohouta v toku
• Snůška – počet vajec, které samice snese za určitou dobu
• Podnášení – druhá snůška samice, jejíž první snůška byla zničena (např. škodnou, či vlivem počasí).
• Podnésky – mláďata ptáků z druhého hnízdění
• Proklubávání, líhnutí – zrození mláďat, bažantíků,
• Vyvádění – akt, při kterém slepice vyprovází „vyvádí“ svá mláďata z hnízda
• Pohybové projevy bažantí zvěře – popelí se, vyhřaduje na stromy, zavěšuje se, ze stromu dolů sehřaduje, z houštiny vytahuje, do krytu zapadá,
• Přijímání potravy bažantí zvěře – pastvení se, bere zob, listy oštipuje, zásyp navštěvuje, vodou se napájí

Ilustrační foto: Josef Vršan

ZDROJ:

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Časopis Myslivost, ročník 65, 7/ 2017, str. 129