O historii zajíce polního se dozvíte více zde.

Lidový název:

• matěj, janek, ušák, maťák (regionálně), macek, staroch (starý zajíc), babka (stará zaječka), mladík či mlaďoch (mladý zajíc), březňák (vržený v březnu), hráč (kličkující před psem)

Podle životního prostředí výskytu:

• polňák, lesňák, horňák (horský), skalňák, bahňák

• Zajíc, zaječák – samec
• Zaječka, zaječice – samice
• Zajíče, zajíček – mládě
• Vlna – pokrývka těla, srst
• Přebarvování, línání – obnova srsti
• Hlava – přední část těla živočichů, nejčastěji pohyblivě spojená s ostatním tělem krkem nebo hrudí
• Hvězda, lyska – bíle zbarvená srst (skvrna) na čele, u mladého zajíce lyska
• Slechy – uši
• Světla, bakadla – oči
• Jazyk – svalový orgán klínovitého tvaru uložený v dutině ústní
• Nos – čichový orgán
• Huba – pusa - označení pro horní a dolní pysk, ohraničující vpředu ústní dutinu, u zaječí zvěře je horní pysk rozpolcený
• Vousy, kníry – označení pro sinusové chlupy na nose zajíce
• Hlodáky, struhy – řezáky v chrupu
• Krk - část těla mezi hlavou a hrudníkem, podpíraná sedmi krčními obratli
• Hřbet (záda) – sahá od kohoutku k bedrům, tj. do místa, kde se poslední žebro připojuje k páteři. Na boku hřbet přechází bez ostré hranice v krajinu žeberní
• Břicho – část trupu mezi hrudníkem a pánví
• Hruď – přední část těla
• Běhy – nohy srstnaté zvěře
• Tlapky – chodidla s prsty
• Škrabáky – drápy
• Pírko – ocas
• Pyj – samčí pohlaví orgán
• Ráže – varlata srstnaté zvěře a psů
• Pochva – samičí pohlavní orgán
• Barva – krev
• Zaječina – maso
• Sádlo – tuk
• Výměty, bobky – trus
• Rez – moč
• Ždímání – močení
• Kamínkování – zanechávání nazelenalé rzi (moči) na sněhu v zimním období, to se pokládá za znamení nemoci
• Jistění, bádání – zapojení všech vjemových smyslů
• Pátrání, obzírání – vnímání zrakem
• Bystření – vnímání sluchem
• Větření – vnímání čichem
• Mroukání – hlasový projev zajíce, který je v klidu
• Naříkání, vřeštění – hlasový projev zajíce v úzkosti
• Pískání – hlasový projev zajíčat
• Honcování – období páření
• Plná – drobná samičí zvěř v době březosti
• Vrhání, metání – kladení mláďat
• Lože – místo, kde zalehla srstnaté zvěř k odpočinku nebo spánku
• Pekáč – lidový výraz pro zaječí lože vyhrabané v půdě nebo ve stařině
• Ochozy – stopní dráha srstnaté zvěře, po níž pravidelně přechází. Ochozy jsou patrné i v letním období. Zajíc své ochozy pravidelně udržuje.
• Cestičky, pěšinky – pobytová znamení (ochozy) zachovávané většinou v obilí
• Ohryz – poškozování kůry a kambia listnatých dřevin zajíci
• Okus – poškozování výhonů dřevin zvěří, zajíci provádí okus eliptický, šikmý a hladký

Pohybové projevy zajíce:

• Z krytu zajíc na pastvu – vychází, paství se, klouže břichem po zemi, dělá záskoky
• Vyplašený zajíc je z lože – vyzvednut, vypíchnut, vyvstává, vyráží, uhání, peláší, kličkuje
• Poskakující zajíc – hopkuje
• Sedící zajíc na bobku ve vztyčené poloze – panáčkuje
• Vztyčující se zajíc na zadní běhy – kuželkuje
• Seká-li zajíc předními běhy do vzduchu – bubnuje
• Zadními běhy zajíc – dupe
• Při soubojích se zajíci – políčkují
• Víc zajíců pohromadě – besedují
• Zajíci vyskakující hromadně při honu z oranice – vyvalují se
• Zajíc střelený do hlavy dělá přemety – kotrmelcuje
• Zajíc střelený na zadek - sáňkuje

ZDROJ:

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný 

Foto: Leszek Madzia

www.prirodainfo.cz