banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Etika a historie myslivosti

Myslivecká mluva - PRASE DIVOKÉ (Sus scrofa)

Myslivecká mluva - PRASE DIVOKÉ (Sus scrofa)

V minulé části jsme si představili myslivecké zvyky a tradice. Dnes představíme černou zvěř a mysliveckou mluvu.

Černá zvěř je naší původní zvěří, která vždy upřednostňovala noční způsob života. Díky zvyšujícím se početním stavům, je tato zvěř stále častěji k vidění i během dne.

V dřívějších dobách byl jediným přirozeným nepřítelem divokých prasat vlk. Životní rovnováha prasat a vlků se udržovala do počátku 18. století, než začaly početní stavy vlků klesat. Lovit prase divoké bylo vždy pro lovce zábavou. Zprvu šlo o lov za pomocí odchytových sítí (Tenat), s následným použitím oštěpu. Tenata na černou zvěř byla podobná tenatům jelením. Jejich struktura však byla silnější a celkový rozměr byl nižší. V druhé polovině 17. století se objevují zmínky o cíleném přikrmování černé zvěře. Rod Schwarzenberků na zámku Hluboká nařizuje sběr žaludů a bukvic. Za účelem udržení prasete divokého ve své honitbě, začínají Schwarzenberkové výsadbu dubů při okrajích lesů.

V 18. století dochází konečně k hospodářskému rozkvětu zemědělství, které bylo poznamenáno třicetiletou válkou. Společnost usiluje o zvýšení zemědělské produkce a černá zvěř bohužel ráda navštěvuje zasetá pole. Situace dospěla k vydání Josefského patentu, který nařizoval chovat zvěř pouze v oborách. Schwarzenberkové se zábavného lovu černé zvěře nechtějí vzdát a zahajují stavbu dnešní Staré obory.

Dne 1. 10. 1771 byla provedena první velká naháňka na zvěř za účasti tisíce honců. Od té doby byly obdobné naháňky opakovány a poslední kus černé zvěře byl ve volnosti uloven na Hluboké roku 1801. Dodnes je opravdu záhadou, jak lovci dokázali veškerou černou zvěř ve volnosti odlovit pomocí ručnic zvaných křesaček. Pro šlechtu se stal lov černé zvěře v oborách novou zábavou a to především díky použití loveckých psů. Nebýt příchodu romantismu na přelomu 18. a 19. století, lovilo by se prase divoké v oborách dodnes. Romantismu však zastával způsob lovu ve volnosti.

Dodnes však přetrvává lov pomocí loveckých psů, kteří hrají při naháňkách hlavní roli.

 

Myslivecká mluva 

Lidový název – divočák, štětináč, kudrnáč

  • Bachyně – samice
  • Bachyňka – samičí mládě ve druhém roce
  • Kňour – samec
  • Sele, markazín – mládě
  • Letošák – vyspělejší mládě do jednoho roku věku
  • Lončák – samec ve druhém roce
  • Kňourek, slabý kňour, kalhotáč, sekáč – samec ve třetím roce
  • Štětiny a osiny – srst, pokrývka těla
  • Krunýř,kyrys,štít – ztluštělá kůže na přední část těla
  • Přebarvování, línání – obnova srsti
  • Slechy – uši zvěře a loveckých psů
  • Světla – oči zvěře a loveckých psů
  • Ryj – nos a tlama divokých prasat, jímž si dobývají potravu v půdě (žír) a brání se nepříteli nebo soku při chrutí
  • Svírák – myslivecký název pro ústní dutinu spárkaté zvěře
  • Lizák – označení pro jazyk spárkaté zvěře a šelem psovitých
  • Klektáky – špičáky v horní čelisti kňourů, krátké a vzhůru zahnuté
  • Páráky –  dlouhé spodní špičáky kňourů, které nemají kořen a stále přirůstají. Jsou trojboké a uvnitř duté.
  • Zbraně – společný název pro páráky a klektáky
  • Háky – špičáky bachyně
  • Hřeben – štětiny na hřbetě
  • Běhy – nohy srstnaté zvěře
  • Spárky – rohový útvar chránící zakončení 3. a 4.prstu sudokopitníků
  • Paspárky – zakrnělý 2. a 5. prst na zadní straně běhu, u černé zvěře vždy otištěný ve stopě
  • Pírko – ocas divočáka, zajíce a králíka
  • Žíla – pohlavní úd
  • Ráže – varlata srstnaté zvěře a psů
  • Střapec – prodloužená srst na předkožce samců spárkaté zvěře
  • Kratiny – pohlavní orgán samců spárkaté zvěře
  • Svírka – pohlavní orgán samičí zvěře
  • Barva – krev
  • Škára – myslivecký název kůže divočáků a jezevců
  • Vývrh – vnitřnosti zvěře spárkaté, které se co nejdříve po ulovení odstraní, aby se neznehodnotila zvěřina, tedy plíce, srdce, játra, slezina, ledviny, jícen, lizák, trávník a střeva s měchýřem
  • Jistění, bádání – zapojení všech vjemových smyslů
  • Pátrání – vnímání zrakem
  • Bystření – vnímání sluchem
  • Větření – vnímání čichem
  • Chrochtání, funění, mlaskání – hlasové projevy
  • Klektání, sekání – hlasové projevy kňoura - zbraněmi
  • Kvičení – hlasový projev selat
  • Chrutí – doba říje
  • Pokládání – oplozovací akt
  • Metání – porod mláďat černé zvěře, hlodavců a šelem včetně loveckých psů
  • Tlupa – skupina spárkaté zvěře jednoho druhu
  • Stávaniště – místo, na němž se dočasně zdržuje spárkatá zvěř. Správně také stání
  • Buchtování – vyrývání a obracení větších kusů půdy nebo drnu, při hledání potravy
  • Vylamování – rychlé hlučné vyražení z houštiny
  • Odtahování – srstnatá zvěř táhne po svých ochozech nebo zatahuje do krytu
  • Zavláčet se – zalehnout do kotliny, nebo do houštiny
  • Kotlíkovat – kotlina je místo kam zalehnou divočáci ke společnému odpočinku
  • MalovánkyOtěrky – kousky řídkého bláta, často se srstí, ulpělé na stromech v blízkosti kališť, o něž se zvěř černá, nebo jelení po vystoupení z kaliště otírá
  • Kaliště – bahnité místo, jež navštěvuje černá a jelení zvěř, aby se v něm vyválela
  • Kalištění – válení se v kališti

 

 

 

ZDROJ:

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

 

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Vach M., Kovařík J. – Myslivecké zvyky a tradice

 

Foto: Vladislav Šrajbr

 

 

 

 

 

 

  

banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím