Pestře zbarveného ptáka, jehož vzhled je mnohými myslivci obdivován více než zbarvení páva, nelze v přírodě jen tak přehlédnout. Tomuto impozantnímu vzhledu dominuje modročerné peří s výraznou lyrou a hlavou zdobenou červenými poušky.

Historické prameny o lovu a výskytu tetřívka mnoho nezachytily. Zpráva Ibrahímova (Ibrahím Ibn Jakúb) z let 965-966 je tak jedinou historickou zmínkou. V našich zemích se pravděpodobně tetřívek vyskytoval od pradávna. Naše krajina mu sice svým lesnatým porostem moc nesvědčila, ale zalíbení nalezl v četných rašeliništích.

Samotný lov tohoto krásného ptáka není nikterak historicky pestrý, jak je tomu u ostatních hrabavých ptáků.

Nikde se nedopátráme o zvláštních způsobech lovu v podobě tluček, ok, tenátek apod. Lze se jen domnívat, že vše bylo zapříčiněno malým početním stavem tetřívků na našem území. Nicméně bylo známo, že za uloveného tetřívka bylo na rožmberských panství vypláceno zástřelné v podobě dvou bílých peněz.

První písemná zmínka o tetřívkovi pochází z roku 1555, kdy Jan Černý z Vinoře posílá z panství Vimperk na Krumlov 18 tetřevů, 11 jeřábků a 1 tetřívka. Postupem času se Však početní stavy tetřívků zvedaly a v roce 1879 je znám početní stav 259 kusů na panství Vimperk.  

První hon na tetřívky byl v roce 1845 ve Strážném. Bohužel výsledek ani průběh honu není nikde zaznamenán. Osamělý lov tetřívka se prováděl pomocí vycpaných tetřívků  tzv. balabánů. Tento způsob lovu je znám ze severních zemích a u nás byl popsán ve spisu Františka Špatného z roku 1876.

Tokající tetřívci se lovili pomocí střelných zbraní jak na zemi, tak hřadující na stromech.

Na Křivoklátsku bylo dokonce v roce 1890 vydáno nařízení k přípravě na tok, znějící:

• „Výstavky u tetřívčích bud buďtež upevněny přesně dle předpisu ve vzdálenosti 17 m od střílny a mějte nad zemí nejméně 15 cm v průměru a nahoře vodorovné suky a větve, způsobilé k přistání a zabrknutí tetřívků.“     

Lov tetřívka  palnou zbraní – ručnicí je znám z počátku 19. století. Tetřívci se lovili na tokaništích, často na vzdálenost 100 m. Z tohoto důvodu byla broková rána neúčinná. S rozvojem perkusních zbraní po roce 1820 docházelo k úspěšnému lovu tokajícího tetřívka.

Tento drobný pták však nebudil zájem společnosti Aristokratů. Většinou byl loven prostým loveckým personálem či služebnictvem.

Na území našeho státu byly krásné početní stavy tetřívků na Šumavě. Tamní vřesoviště kolem Stodůlek a Glasserwaldu byla v jarních měsících plná tetřívčích tokanišť. Tyto vysoké početní stavy jsou známy z roku 1940. Je zajímavé, že postupem času došlo k rapidně klesající tendenci výskytu této impozantní zvěře.  

Příčinu hledají odborníci ve změně rostlinné skladby v krajině, zejména úbytku starých bříz, zalesnění starých vřesovišť a úbytku přirozené potravy v podobě borůvek a brusinek. Je samozřejmě velikou škodou, že nebyla provedena razantní opatření a klesajícím početním stavům tetřívka nebyla věnována dostatečná pozornost, zejména v oblasti mysliveckého plánováni. Doba hájení tetřívka tak přišla již daleko pozdě až v roce 1988.

ZDROJ:

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

foto: Vladislav Šrajbr