banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Etika a historie myslivosti

Historie kočky divoké (Felis silvestris)

Historie kočky divoké (Felis silvestris)

Kočka divoká je rozšířena na území Evropy, Asie a Afriky. Její druhové zastoupení je velmi rozmanité. Tvoří totiž něco kolem 21 ras.

V naší zemi se již s tímto pozoruhodným lovcem bohužel nesetkáme. Domestikací jednoho z druhů, přesně kočky plavé (Felis silvestris libyca), došlo k základu chovu naší kočky domácí. Tento druh byl domestikován v Egyptě, kde byla vždy kočka tvorem posvátným a to i proto, že pomáhala chránit obilné sýpky proti myším.  

Není to tak dávno, kdy byl výskyt kočky divoké v našich lesích dosti rozšířen. Často také docházelo ke křížení s kočkou domácí. Proto i poslední kusy ulovené kočky divoké byly často chybně označené úlovky kříženců, nebo dokonce zdivočelé kočky domácí, žijící delší dobu bezprizorním životem mimo lidská obydlí. Výskyt této šelmy začal kolísat v polovině 18. století.

Na všech panství došlo k oblibě chovu drobné zvěře a tak jako u ostatních volně žijících šelem, docházelo k razantním redukcím i kočky divokétvora myslivosti škodící.

Nejvíce se lovilo v zimním období, kdy se dala na sněhu zvěř dobře stopovat. K lovu se používalo palných zbranítzv. loveckých křesaček a svůj podíl na úspěšném lovu měl samozřejmě i lovecký pes.

Ten dokázal kočku vyhledat a zahnat ji na strom. U stromu pak kočku hlasitě zaštěkával do té doby, než přišel lovec a kočku ze stromu doslova sestřelil.

Za ulovenou divokou kočku se dávalo také zástřelné. Proto se kočky hojně lovily i za pomoci nášlapných želez, tluček a odchytových truhlíků. Jako pachové zavětření se používal kozlík lékařský či masová návnada.

Podle historických záznamů se kočka divoká na našem území vyskytovala, ale nikoliv tak hojně jako ostatní druhy šelem myslivosti škodící. Největším panstvím v Čechách bylo panství Českokrumlovské. To mělo výměru přes 32 000 hektarů.

Dle jejich záznamů se tam v letech 1603-1649 ulovilo 75 kusů divokých koček a v letech 1690-1719 37 divokých koček. Na tak rozsáhlou honitbu to vůbec není mnoho.

Lovecké záznamy tamního panství jsou vedeny po období 76 let. Za tento sledovaný úsek je vykázáno 112 ulovených divokých koček. Z uvedeného tedy plyne, že průměrný lov nedosahuje ani počtů dvou ulovených kusů ročně.

Na druhou stranu například na všech panství Schwarzenberských bylo v letech 1710 – 1720 zaznamenáno 310 ulovených kusů kočky divoké. V následujících období už nebyl lov početně tak významný. Také proto, že u mnoha ulovených kusů je chybně rozpoznán druh kočky divoké, zaměněný právě za již zmiňované mutace s kočkou domácí či zdivočelé mouraté kusy připomínající svým zbarvením kočku divokou.  

Počátkem 19. století jsme se mohli s divokou kočkou setkat na Křivoklátsku. V tamějších lesnatých honitbách nebyla chována zvěř drobná a spárkaté zvěři výskyt kočky divoké neubližoval. Poslední evidované úlovky na našem území pochází v rozmezí let 1835 – 1896. Zajímavostí jsou exponáty Teplického muzea, kde jsou vycpané poslední 2 kusy ulovené kočky divoké z Krušných hor. Jedná se o kocoura uloveného 8.1 1874c Domaslavic u Oseka a kocoura uloveného 2.3.1895 přímo u Oseka.

Patrně poslední ulovený kus v ČR je také exponován v Teplickém muzeu. Je to kočka ulovená 24.1 1952. Patrně se však jedná o zatoulanou kočku ze západní části Evropy, či uprchlíka z některých ZOO.      

 

 

 

Ing. Chlasták Radek

 

ZDROJ:

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

 

Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz 

banner right
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Rozumím