Po absolvování cesty do nového domova, první noci, jak jsme popsali v předchozím článku, se v následujících řádcích dozvíme o prvních krocích, které vedou ke správnému výcviku. Naše rozvážné a rozumné chování vůči čtyřnohému miláčkovi přinese odměnu na lovu v podobě nenahraditelného společníka.

Učení není mučení

Štěně potřebuje nejméně dva týdny, aby si dokonale zvyklo na nové prostředí. Nabídněte mu proto, stejně jako my našemu Lukáškovi, spoustu lásky, pozornosti, mazlení, častou příležitost k vyvenčení, jídlo, které mu chutná a hlavně místečko, které by mohlo považovat za své útočiště.

Zřejmě nejlepším způsobem krmení, je v tomto období používání stejného krmiva, jako mu předkládal chovatel, od kterého štěňátko přišlo. Ostatně slušný chovatel vám této krmě dá zásobu na několik dnů. Pamlsků štěněti mnoho nedávejte, ponechte si je jako odměnu při navazování styků a zejména k výcviku.

Vedle seznámení s novou rodinou, někdy menší, jindy větší, se štěně musí setkat i s jinými lidmi, zvířaty a situacemi, ale pochopitelně nesmí přijít do přímého kontaktu se psy, pokud nebude plně proočkováno. Díky tomuto procesu se lépe připraví na budoucí život, výcvik, vyroste a bude méně bázlivé, plaché, když se setká s nějakým novým společníkem, lidským či zvířecím.

Období strachu střídá období zvědavosti

Schopnost navazovat styky s jinými tvory vrcholí přibližně v dvanácti týdnech. Pro malého jezevčíčka končí období strachu a poznávání, začíná období zvědavosti a socializace. Chyby v socializaci mohou zavinit, že ze psa vyroste bázlivé, plaché, nebo naopak nevraživé a agresívní zvíře, postrádající sebevědomí. Z praxe vím, že socializace není vázána jen na setkání s lidmi a zvířaty.

Pejsek potřebuje poznat i nové životní zkušenosti, jako je jízda autem, ošetření srsti, chůze ve skupině, poznání ne vždy příjemných zvuků, apod. Seznam podobných zkušeností je vesměs nekonečný a narazíte na ně se svým novým psím společníkem prakticky každý den. Lukášek mne v tomto směru nikdy nepřestával překvapovat. Ovšem – vyvarujte se šoku a nepříjemností při setkání psíka s novými věcmi! U jezevčíka zvlášť platí, že je nezbytné všemožně podporovat jeho sebevědomí a odvahu.

Pes potřebuje jen jednoho pána

Nejlépe se pes naučí společensky přijatelnému chování, začneme-li s jeho výchovou v útlém věku. Zabývat se s ním, nacvičovat různé dovednosti a kladné aktivity by měl jeden člen rodiny. Teprve po zvládnutí základních návyků se mohou nebo i musí – ovšem na společně dohodných podmínkách, např. jednotném záměru, úkolech či povelech s ním zabývat také ostatní. V mém případě manželka Táňa.

Jasný cíl již před výcvikem

Vede-li psa jediný cvičitel, musí mít především jasný cíl, co chce ze psa vychovat. Nároky musí odpovídat jezevčímu plemenu, věku a nejspíše i individualitě psa. Chceme-li žít se zdravým, psychicky vyrovnaným a přitom ukázněným psem. Proto je důležité ujasnit si obsah i rozsah jeho výcviku a nácviku konkrétních povelů a aktivit. Abychom mohli výcvik úspěšně realizovat, musí být splněno několik zásadních podmínek. Především k nám náš jezevčík musí mít důvěru. Přístup ke zvířeti by měl být provázen laskavým tónem, aby vycítilo, že ho máme rádi, a že nám na něm záleží.

Poslušnost už od začátku

Psi jako smečková zvířata potřebují přirozeného vůdce smečky, jinak se sami snaží získat vedoucí postavení. Když přivedete psa do rodiny zpravidla si vybere sám svého vůdce a stanoví si hodnostní postavení smečky. Již malé štěně instinktivně usiluje o vedoucí postavení, a proto nesmíte nic dát na jeho žadonící kukadla a od samého počátku učte štěně poslušnosti. A vězte, že jezevčíci dovedou vykouzlit náležitě smutné oči, které už svým něžným leskem mnohokrát dokázaly obměkčit své nezkušené páníčky a svést je na nesprávnou chovatelskou cestu. Nebojte se přísnosti! Již sama jezevčičí matka dovede štěně za nepřístojnost náležitě potrestat, například zatřepáním za kůži na krku. Podstatné je, že u matky štěně vždycky ví, čím si potrestání zasloužilo. U pána tomu musí být právě tak. 

O tom, jak naše nálada viditelně ovlivňuje výcvik a celkové chování štěňátka si povíme v následující části, kde se dozvíme i to, jak umí pes číst z naší neverbální komunikace.

Foto: Pavel Prašivka