Seriál: Jezevčík - neporazitelný pes, část 5.
Cesta domů
Vybrali jste si štěně a váš dům i rodina jsou připraveny. Jede se k vybranému chovateli pro malého jezevčíka. Zábava i práce mohou začít… jenže. Převážet štěně od chovatele domů autem, může být nepříjemný zážitek pro oba. Musíte si uvědomit, že několikatýdenní pejsek právě ztratil to nejcennější, co dosud poznal, tedy pocit mateřského tepla, přátelství a bezpečí, pach sourozenců a svého pelíšku, a ocitá se v cizím, podivně páchnoucím prostředí. A když se to ještě dá do pohybu, musíte se připravit na kňučení, psí pláč, zvracení, čůrání, kousání ze stresu. Já musel asi po kilometru zastavit, protože Lukášek tak plakal za mámou, že to nebylo k vydržení. Jelikož nás čekaly ještě více než dvě stovky kilometrů do jeho nového domova, putoval z přepravního boxu na zadním sedadle do bezpečí manželčina klínu na sedadle předním. Předpisy nepředpisy…
Moje manželka Táňa velice dobře věděla, že ten malý psí tvoreček potřebuje něhu, lidskou pozornost a má rádo doteky, které představují bezprostřední vztah. Nový pocit bezpečí. Uvědomte si, že štěně zažívá některé věci poprvé v životě, stejně jako malý človíček. Proto nikdy se štěnětem jezevčíčka necestujte sami, vezměte si doprovod někoho blízkého, někoho, kdo společně s vámi bude v blízké budoucnosti sdílet jeho přítomnost. Jemné hlazení a uklidňující slova jej povzbudí a ukonejší, dokud nedojedete domů.
Lukášek v Tánině klíně okamžitě usnul a vydržel to až domů. Stres z nepříjemného zážitku v jeho psích snech rychle vyprchal…
Konečně doma
Každá rodina, která očekává psího společníka, bývá vzrušená a chce se s ním mazlit, hrát, což však není to nejlepší přivítání v novém domově. Ten drobný tvoreček se najednou stal sirotkem, neví, že mu nahradíte mámu, proto se nepohybuje bez obav a sebejistě. Musíte to tak vnímat a proto bouřlivé přivítání s mnohonásobným „muchláním“ každým členem rodiny rozhodně nedoporučuji.
Cestu do nového domova sice zvládnul, ale teď by měl dostat šanci pro jemné hlazení a uklidňující slovo a především pak něžné položení na zem, aby si prozkoumal okolí, seznámil se s členy rodiny, očichal si předměty, ruce a zažil pomaloučku vše nové. Občas jej za pomoci obou rukou v kleku či podřepu zvedněte, abyste podepřeli jeho dlouhý hřbet, jednou rukou ho uchopte pod hrudí, druhou pod zádí, dejte mu čichnout ke své tváři, vlasům, znásobte v něm pocit něhy. Budete nejblíže jeho úrovni. Jezevčíci jsou od přírody přátelé. I ten váš rychle vše pochopí a bude mu blaze. Vám rovněž.
Poznávání nového domova
Konečně doma však neznamená vítězství. A nejde jen o tolerovanou loužičku v koutě obývacího pokoje. On ten „chudák“ se musí vypořádat nejen s nástrahami rozdováděných dětí, ale třeba také dosud dominantní kočky. Užili jsme si to! Proto jej nechte v klidu a ve vaší bezprostřední přítomnosti nalézt svůj nový domov, pelíšek, dvorek, zahradu, netlačte na něj ihned, že má něco zakázáno.
Pozor na bazény, jezírka a jiná nebezpečí, která si v tu chvíli snad ani neuvědomujete. On brzy sám pozná pozitiva, z vašich laskavých doteků, ale také jemných příkazů, z nichž je zřejmé, že tudy cesta nevede. Poprvé se v novém domově dobře nakrmí, poprvé ho někdo polaská, vyvenčí se na vhodném místě, které mu „láskyplně“ umožníte a vyhradíte. Uslyší spoustu nových zvuků, očichá nové přátele, vaše děti, uvidí víc ze světa, než dosud viděl. Zklidní se ve svém prvním dni u vás. Udělejte pro něj vše, aby jste mu popřáli první, sladký spánek. Zajistěte nového člena rodiny třeba tím, že mu matku nahradíte dosahem tlapičky, buďte s ním, než usne bez dalšího nářku, ale nedejte se zlomit jeho případným kňučením. Je to v zájmu obou stran. On usíná, vystresovaní jste v tu chvíli spíše vy.
První noc!
První noc! Mnozí špičkoví chovatelé doporučují přinést si z domovského štěněčího místa, od jeho feny – matky část deky, podestýlky, polštářek, prostě něco, co přidáte k novým věcem, k novému pelíšku, takže štěně bude cítit matčin pach, blízkost sourozenců, nebude se v prvních okamžicích, v prvních snech, cítit tak osamocené. U Lukáška jsme takto sice nepostupovali, ale proč ne! My jsme hlavně pamatovali na to, že v naší hájovně musí strávit první noc. Bylo mu deset týdnů, byl roztomilý a s Táňou jsme se dělili o to, kdo nového člena rodiny patřičně zajistí. A nenechá ho jen tak, jeho případnému nočnímu naříkání.
V noci se Luky několikrát probudil a dětsky naříkal. Chtěl vědět, kde jsou ostatní, jeho matka a sourozenci, věřil, že přiláká nějakou přátelskou společnost. Nablízku byla Táňa, kterou poznal už v tom našem „téréňáku“ a jejíž klín mu byl blízký. Ona se tím pláčem nenechala zlomit a „obelhat“. První období socializace zvládla na jedničku. Brzy spali oba dva… A mimochodem – nedovolte štěněti, aby si hrálo po desáté večerní a už vůbec ne později! Osvojí-li si, že v noci musí být klid a má se spát, bude to ku prospěchu především vám samotným.
Po první noci vše teprve začíná
Máte za sebou první společnou noc. Ale tím to vlastně všechno teprve začíná. Zejména tzv. období socializace, které trvá od osmého do šestnáctého týdne. Začíná vlastně u chovatele, ale potom v plném rozsahu přechází na vás.
V tomto čase psíci opouštějí své rodiště, přicházejí do nového prostředí, k novým lidem, setkávají se s jinými zvířaty, ale získávají i nové zkušenosti, jako je například jízda autem, ošetření srsti, setkání s veterinárním lékařem a neznámými zvuky. Chyby v socializaci mohou zavinit, že ze psa vyroste bázlivé, plaché, vystresované, ale třeba také nepřátelské zvíře. Pro jezevčíčka je toto období obdobím strachu ze všeho nového a proto k němu tak přistupujte. Nebuďte popudliví, netrestejte jej, všechny vaše podněty nechť jsou povzbudivé. Odměňujte ho! Pamlsek za správné chování je nutný! Kousek sýra, vařeného masa, psí sušenky.
Nikdy čokoláda, protože je ve větším množství pro psa jedovatá!
