Pokračujeme v tématu české a slovenské literatury, kde si postupně představujeme minulost mysliveckého písemnictví. Dnešní kapitola nám přiblíží české myslivecké písemnictví a slovenské zakladatele loveckých časopisů.

České odborné myslivecké písemnictví se naplno začalo rozvíjet až v druhé polovině 19. století. Národní buditel František Špatný (1814-1883) vydal v letech 1856 -1875 šestnáct svazků prvního českého mysliveckého periodika pod názvem Zábavy myslivecké (obr. 1).

Svoje dílo korunoval monografií Mluva myslivecká z roku 1868. Lesník a spisovatel Jan Teodorich Doležal byl zakladatelem českého lesnického a mysliveckého časopisectví - Háj začal vycházet v roce 1872 a Lověna v roce 1878. Lesník a spisovatel Josef Vilém Černý vydal vůbec první učebnici Myslivost, která vyšla v šesti knihách v letech 1881- 1884. V roce 1864 vydal naši první knihu zabývající se chovem - Bažantnictví. K dalším autorům tohoto období patřili Jan Evangelista Chadt-Ševětínský, A. Frič, K. Starý, B. Jerie, V. Kopecký, V. Šír, K. Hrubý, V. Šell či R. Klettenhofer.

Obr. 1. Zábavy myslivecké od Františka Špatného

Slovenské myslivecké písemnictví

Rok vydání výše popisované Kašparovy knihy byl rokem narození muže, který se stal zakladatelem slovenského mysliveckého písemnictví. Ani v jeho případě sice nevíme, zda byl autor aktivním myslivcem, nicméně jisté je, že Anton Emanuel Timko (obr. 2) působil jako učitel v Pohroní a patřil k popředním slovenským národním buditelům. Byl autorem zábavně výchovných spisků, především pro mládež. V roce 1867 uspořádal a vydal v Banské Bystrici sborník s názvem Lovena. Byl to vůbec první myslivecký spis tištěný ve slovenském jazyce. Jednalo se o historický mezník, významově srovnatelný s vydáním Špatného Zábav mysliveckých. Timko zemřel v roce 1903. Až dlouhých dvacet let po jeho smrti, v roce založení Československé myslivecké jednoty, se slovenští myslivci dočkali další publikace. Byl jí odborný časopis Nimrod, vycházející v Prešově až do roku 1932. V letech 1923-24 to byl spolkový časopis Loveckého Ochranného spolku pro Slovensko.

Obr. 2. Anton Emanuel Timko

Slovenská beletrie byla ve svých prvopočátcích spojena především se jménem MUDr. Gustáva Kazimíra Zechenter - Laskomerského, který byl lékařem, geologem, mineralogem, botanikem, veřejným činitelem, národním buditelem, přímým účastníkem revolučních událostí v roce 1848 a zakládajícím členem Matice slovenské v jedné osobě. Narodil se 4. března 1824 v Banské Bystrici a zemřel 20. srpna 1908 v Kremnici. Psal zejména črty, humoresky, fejetony a drobné novely. Jelikož byl milovníkem přírody a myslivcem, účastníkem mnoha lovů na medvědy, lišky, jeleny a další zvěř, staly se zážitky z lovů náměty i pro jeho literární tvorbu. Klasickými se staly například jeho novely Polóvačka na medveďov (1870), Lipovianská maša (1874), Tri krále - zábava lovecká (vyšla v českém Háji v roce 1877). Zajímavostí je, že jeho vlastní životopis Päťdesiať rokov slovenského života, s mnoha mysliveckými vzpomínkami, vyšel souborně až v roce 1956. V některých pramenech je jako první slovenská kniha původní myslivecké beletrie uváděn titul Zelená krv Alexandera Nicoliniho.