Z předchozí části už víme, že jako vítězné místo pro zřízení mysliveckého muzea je zámeček v obci Svätý Anton. Jaký byl osud muzea po vyhynutí Koháryovců se dozvíte v následujících řádcích.

Popsat celkový vývoj muzea v následujících desítkách let, všechny nesporné mezníky, by zabralo desítky ba stovky stran a je obsahem mnoha odborných statí postupně zveřejňovaných v populárních Zbornících Múzea vo Svätom Antone. Za všechny vzpomeňme alespoň rok 1965, kdy došlo k definitivnímu a úplnému přestěhování knihovny ze Zvolena do Sv. Antona, léta 1967-1970, kdy byla doplněna lesnická, dřevařská a myslivecká expozice a následně vybudované nové depozity. V roce 1985 byl areál zámku vyhlášen za Národní kulturní památku a o tři roky později přešlo Muzeum pod Ústřední správu muzeí a galerií a Slovenské národní muzeum. V roce 1992 přešlo pak svätoantonské muzeum pod přímou správu Ministerstva kultury Slovenské republiky. Podílelo se na mnoha mysliveckých výstavách doma i ve světě, ale rovněž bylo organizátorem významných akcí, jako třeba Mistrovství Evropy ve vábení jelenů, prestižních výstav, seminářů a kongresů. Muzeum taktéž navštívila řada významých osobností, jako byl norský královský pár, prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič či J.V. Simeon Sachsen-Coburg und Gotha s manželkou královnou Margaritou. 

Ilustrační fotografie - trofeje v muzeu Svatého Antona

Ovšem život každé podobné instituce je tak trochu jako na houpačce. Úspěchy střídají nezdary, chvíle radosti z dobře vykonané práce pak napětí ze složitosti problémů, které se kupí jako jehličí na mraveništi. Takovéto problémy přišly s rokem 1990, kdy hrozil zánik mysliveckého muzea ve Sv. Antone. Proto bylo třeba jednat.

Pracovníci Muzea intenzivně hledali cesty, jak Muzeum zachránit. „Při jedné z cest do Bratislavy se zastavili v redakci časopisu Poľovníctvo a rybárstvo. Společně došli k závěru, že pro myslivce a návštěvníky Muzea je potřebné připravit něco víc než poněkud strohé expozice. A tak vznikla myšlenka uskutečnit v zámku kulturně společenskou akci, která by do svätoantonského areálu přilákala mysliveckou, ale i nemysliveckou veřejnost. A co jiného by to mohlo být než podnik cílený k legendě patrona myslivců sv. Huberta. Jelikož si ho připomínáme až počátkem listopadu, bylo součástí návrhu konat tuto akci již začátkem září, kdy je ještě předpoklad stabilního, slušného počasí a řadu doprovodných akcí je možné konat v zámeckém parku a na nádvoří. Od slov nebylo daleko k činům, a tak se již 14. a 15. září 1991 uskutečnily první Dny sv. Huberta. Na tomto podniku se prvořadě prezentovala etika a estetika myslivosti a organizátoři byli překvapeni obrovským zájmem veřejnosti. Netrvalo dlouho a Dny sv. Huberta se staly celoslovenskou záležitostí s přesahem do zahraničí. Staly se naší pýchou,“ s hrdostí v hlase dodává inženýr Číž, v současnosti duše prestižního kulturně společenského podniku, který již vstoupil do třetího desetiletí svého trvání a rok od roku získává stále více příznivců.

Od prvního července 2001 patří svätoantonské muzeum do zřizovatelské kompetence Ministerstva podohospodárstva Slovenské republiky. Právě díky tomuto rezortu se v posledním desetiletí do velké míry podařilo zámek a jeho areál opravit a zlepšovat celkovou každodenní činnost muzea. Po delimitaci lesnické a dřevařské složky se mnohem intenzívněji buduje myslivecké muzeum a přirozeně zvelebují umělecko-historické sbírky, především původní mobiliář rodů Koháry a Coburg. „Hlavním posláním Muzea je chránit, konzervovat, restaurovat, dokumentovat a samozřejmě i prezentovat umělecko-historické a myslivecké sbírkové předměty a trofeje, stejně jako spravovat areál Národní kulturní památky zámek Svätý Anton. Muzeum vlastní více než čtrnáct tisíc unikátních exponátů a plocha expozic zabírá přibližně tři tisíce metrů čtverečních. Zámek je v rámci Slovenska unikátní i tím, že se v něm uchoval prakticky všechen původní nábytek, sběratelské exponáty, obrazy, trofeje a dnes, po postupné obnově a restaurování, mají návštěvníci jedinečnou možnost vidět, jak se na takovém panském sídle žilo v osmnáctém, devatenáctém i dvacátém století,“ přibližuje současnost ředitel Muzea.

Posledním uživatelem svätoantonského zámku byl bulharský car Ferdinand Coburg. Proto dnes odborníci Muzea pracují na filmovém projektu Po stopách Ferdinanda Coburga a i takovouto formou - přes jeho osobnost - se snaží veřejnosti přiblížit historii, geografii a biologii. „Úloha Muzea při výchově a vzdělávání zejména dětí a mládeže je velmi důležitá a svým způsobem nezastupitelná,“ pokračuje inženýr Číž. „Proto pro tuto skupinu návštěvníků organizujeme mnoho zajímavých aktivit, jako jsou noční prohlídky, divadelní představení, vystoupení sokolníků, výstavy v oblasti umělecko-historické a myslivecké, koncerty, Vánoce pro zvířátka v zámeckém parku, regionální chovatelské přehlídky, přednášky a besedy. V neposlední řadě to letos byl již třetí ročník Dětských dnů sv. Huberta, kterých se zúčastnilo na dva a půl tisíce dětí.“

Děti na návštěvě mysliveckého muzea ve Sv. Antonu

Roční návštěvnost Muzea je okolo pětačtyřiceti tisíc návštěvníků. Výstavy zde samozřejmě realizují ve vlastních prostorách, případně předsunuté expozici v loveckém zámečku Prednej Hore, ale také v jiných muzejních a prezentačních zařízeních v dalších městech Slovenska i v zahraničí. Za přelomový moment považuje Muzeum z tohoto úhlu pohledu účast na celostátní výstavě s mezinárodní účastí v Nitře v roce 1990, kde vytvořili dvě velké expozice. „Tehdy jsme se vydali na symbolickou cestu Svätý Anton - Slovensko - Svět. Stejně tak jsme nazvali výstavu k padesátiletí Muzea,“ říká Marián Číž. „A že jsme se vydali správným směrem dokládá třeba i skutečnost, že jsme v roce 2001 jako první muzeum na světě získali Cenu C.I.C. - Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře a v roce 2005 certifikát na titul Muzeum roku Ministerstva kultury Slovenské republiky."