banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Etika a historie myslivosti

SERIÁL: Svatohubertské tradice ve dvacátém prvním století - 3. část

SERIÁL: Svatohubertské tradice ve dvacátém prvním století - 3. část

Lovecké tradice a odkaz pro současnost

V předchozí části našeho seriálu jsme se dozvěděli o začátcích vzniku Svatohubertských tradic, jak a kdy vznikaly. V této části se dozvíme, co odkazují lovecké tradice současnosti a o přetrvávajících loveckých hodnotách.

Kultura každého národa je tvořena průsečíkem kultur všech jeho společenských vrstev, od historie až po současnost. Je pochopitelné, že s vývojem lidské společnosti se vyvíjí i její kulturnost, přičemž se nesmí pro nové a moderní podněty zapomínat na staré, vžité a osvědčené tradice, ctnosti, hodnoty budované předcházejícími generacemi na základě jejich dlouhodobých zkušeností. Hlásit se k tomu, co dobrého tyto generace před námi vytvořily a to dále novými formami a prostředky rozvíjet, je povinností každého z nás i na počátku nového věku. Právě osvědčené tradice z dřívějších dob nám připomínají, že nesmíme zatracovat všechno staré, ale současně se nesmíme bránit ničemu novému, pokud to přináší pokrok.

Co všechno spadá pod tradice

Nejvíce loveckých tradic zřejmě vzniklo už v lidské prehistorii, kdy na výsledcích lovu bylo mnohdy závislé přežití celého lidského rodu. Do tohoto období nejspíše spadá vztah člověka ke zbraním a střelivu, k jejich výrobě a ošetřování, ale také vztah k vlastní bezpečnosti. Spadá sem způsob identifikace úlovků a jejich lovců, kladení zvěře na pravý bok, předávání úlomků úspěšným lovcům, zřejmě sem spadá i zachování úcty ke zhaslé zvěři jako ke zdroji obživy. Náleží sem zřejmě i počátky oslav úspěšných lovů, dnešních posledních lečí.

Zachovávání tradic

Všechny tyto a další zvyklosti, dochované až do současnosti, tedy do počátku jednadvacátého století, nevznikly najednou a na jednom místě. Předávaly se vlivem přenášení kultur z jednoho místa na druhé a zdomácněly především tam, kde měli lidé pro zachování těchto tradic pochopení a nezbytné kulturní povědomí. K takovýmto místům patřil středoevropský prostor, ostatně myslivost je typicky český pojem, jehož ekvivalent nenalézáme v jiných světových jazycích, jež ustrnuly na pojmech lov či lovectví.

Vznik myslivosti a právo lovu

Myslivost vznikla v časech, kdy existence člověka již nebyla zcela závislá na úspěšném lovu divoce žijící zvěře, ale kdy byla tato zvěř chápána jako nedílná součást přírodního prostředí, v němž měla někdy dokonce větší hodnotu než lesní či zemědělské porosty. Právo lovu si přivlastnili velcí vlastníci pozemků, králové, šlechta, panstvo. Noví vlastníci práva lovu rychle pochopili zejména společenský význam loveckých akcí, na něž se sjížděli významní hosté, aby v příjemné atmosféře projednali mnohdy i velmi důležité státní, rodinné i majetkové otázky. Pro významné hosty musely být samozřejmě přichystány hony a jiné akce s odpovídajícími výřady.

Myslivecké vzdělávání

Myslivci dosahovali příslušné kvalifikace tím, že byli do učení přijímáni k významným myslivcům na panstvích s úspěšnými chovy zvěře a po vyučení byli slavnostně pasováni a přijímáni mezi myslivce. Byli osvobozováni od poddanských povinností.

Proč vznikla lovecká terminologie

Vzhledem ke zmíněným zásadám, myslivci neměli zájem, aby se s jejich znalostmi a chovatelským uměním seznamovali nemyslivci. Proto začali nazývat části těla zvěře i její chování a také myslivecké úkony či zařízení pro nezasvěcené neznámými pojmy. Tak vznikla česká a slovenská myslivecká mluva s tradicí přetrvávající do dnešních dnů.

Přetrvávající myslivecké hodnoty

Postupem času myslivci začali chápat, že jako cíl nelze vidět pouze chov velkého množství zvěře, ale že stejný, ne-li větší význam, má i její kvalita. Opět hodnota přetrvávající do tohoto věku. Začal vznikat kult silných a nejsilnějších trofejí, který v žádném případě není samoúčelný. Na kvalitu zvěře má totiž vliv nejen vlastní chov, ať již divoký, polodivoký či intenzívní, ale nezastupitelnou roli hraje i životní prostředí zvěře.

Myslivost se tedy začala rozšiřovat z pojetí chovatelského i o aspekty přírodně ochranářské a ekologické. Nový rozměr tudíž dostala i myslivecká etika, kterou jsme si zvykli chápat nejen jako nezpochybnitelnou úctu ke zvěři včetně jejího životního prostředí, ale i v celkovém přístupu člověka ke zvěři jako nenahraditelné součásti naší přírody, založené na zkvalitňování jejích chovů, na její ochraně před škodlivými činiteli a v neposlední řadě i na jejím kulturním lovu.

Nová orientace myslivosti přinesla i nové zvyky a tradice v myslivosti, o kterých si přečtete v následující, čtvrté části.

01.07.2015
PhDr. Oldřich Koudelka
Zpět
banner right