V předchozí části jsme si představili Matyáše Bernarda Brauna jako umělce s bohatou uměleckou tvorbu. Ve druhé části se zaměříme na sochy, které jsou známé mezi loveckou veřejností. Je opravdu zajímavé vědět, kde všude se můžeme setkat s myslivostí.

Výčet těchto prací byl nejednou obsahem odborných uměleckých statí, pojednání i terénních sympozií. Připomeňme proto alespoň základní fakta jedinečného uměleckého díla, které je navždy hmatatelným vrcholem  české barokní expresivity a dynamismu vepsaného v tvárném pískovci onoho kraje. V kameni, který vznikal z usazenin bájné české řeky pramenící v horách krkonošských. V roce 1712 vytvořil Matyáš Bernard Braun se svými pomocníky skupinu alegorií Blahoslavenství, aby potom o rok později realizoval čtyřicet pitoreskních postav trpaslíků na tzv. Závodišti před kukským Špitálem. Vynikající, nesmrtelná barokní díla, vznikla v letech 1718-1719. To vznikl úžasný soubor alegorií Ctností a Neřestí, které byly společně s velkolepou alegorií Náboženství a dvěma anděly Blažené a Žalostné smrti umístěny na terasu před budovou Špitálu s kostelem Nejsvětější Trojice.

Myslivost vytesaná do pískovce

Myslivecká veřejnost však nejspíše zná jiné, doslova mýtické dílo Mistra Matyáše Brauna, které vytvořil v letech 1722 až 1732 ( někde se uvádí 1726 – 1734) přímo v terénu, v pískovcových skalách v tzv. Novém lese u Stanovic, vzdáleném jen pár kilometrů kilometrů od Kuksu. Soubor je pojmenován Betlém, podle velkých reliéfů Narození Páně, Příchod tří králů, Klanění pastýřů, Zjevení sv. Huberta, tesaných do přírodně rostlých skal.

Právě v práci s přírodním útvarem, jež zde v lesní lokalitě vystupuje ze země, je tento barokní soubor ve výtvarném umění rozsahem a především mistrovským zpracováním naprosto unikátní, nemající obdoby. Ostatní zpodobnění jsou pak vytvořena z obrovských pískovcových bloků, jako například studna Jakubova, sv. Máří Magdaléna, sv. Jan Křtitel a poustevníci Onufrius a Garinus. Tato sousoší, rozmístěná podél hlavní cesty, byla ovšem původně četnější a byly zde i některé drobné stavby – kaple, poustevny, jeskyně, nádrže, vodotrysky a dokonce i lanová dráha a řezby v živých stromech. Hladká stěna jednoho balvanu byla dokonce vyzdobena i freskovou malbou. Braunův vypjatý smysl pro symboliku se projevil například i ve volbě bukové výsadby pro přírodní rámec Betléma. Buk je totiž latinsky fagus, což vlastně představuje Sporckův kryptogram: Franz Anton Graf von Sporck. Mimochodem – tento monogram nese i obojek jednoho z loveckých psů na skalním reliéfu sv. Huberta.  

Díla Matyáše Bernarda Brauna

Braunova dílna na území Kuksu, samozřejmě i na dalších místech Sporckova panství Choustníkovo Hradiště, resp. hraběcího panství v Lysé nad Labem, vytvořila mnoho dalších soch, z nichž se mnohé, žel, z různých, často velmi přízemních důvodů, nezachovaly.

Pracovitost a mistrovství Matyáše Bernarda i jeho tovaryšů však byla nezměrná. Vždyť jen v roce 1718 dokázali včetně práce pro Kuks realizovat například kamenný sloup Nejsvětější Trojice v Teplicích, sochařské vybavení varhan a oltářů v pražském kostele sv. Klimenta v Klementinu, sochařskou výzdobu zámku a kostela sv. Jakuba Většího v Citolibech, případně plastiky v interiérech dnešního sídla ministerstva zahraničních věcí v pražském Černínském paláci, v palácích Thunovském, Clam-Gallasovském či chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. V pozdějších letech to pak byly další dvě sochy pro Karlův most – socha sv. Ludmily a sousoší sv. Iva, sochařské prvky pro zámky ve Veltrusích, Duchcově, Konopišti či Valči, dřevořezby pro klášter v Plasích, náhrobek své tchýně Anny Miseliusové v Jaroměři, pomník císaře Karla VI. v Hlavenci případně výzdoba Hartigovské, Vrtbovské a Královské zahrady v Praze a mnohé další umělecké realizace.

Braunův pokračovatel

Mistr Matyáš Bernard Braun zemřel 15. února 1738 v Praze ve věku čtyřiapadesáti let. Na zanesení plic, tehdy běžnou chorobu kameníků a sochařů. Umělecké iniciativy v jeho dílně se okamžitě chopil jeho zdatný synovec Antonín Braun. Ostatně pověřený vedením ateliéru samotným Mistrem již pár týdnů před Matyášovou smrtí. A mimochodem – Braunův mecenáš hrabě František Antonín Sporck zemřel krátce po Mistrovi – třicátého března 1738.

…nevím, zda to byl osud či Boží soud, ale Braunův sochařsky zdatný synovec Antonín zemřel jen o čtyři roky později, což byla tečka za nejplodnější kapitolou sochařskému umu českého baroka…