banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Etika a historie myslivosti

Historie lovu losa evropského (Alces alces)

Historie lovu losa evropského (Alces alces)

Los evropský je největší zvěří jelenovitou na našem území. Z historického hlediska byl ale los pro naše kronikáře a historiky nezajímavý. Výskyt losa v Čechách se začal důsledněji mapovat až po roce 1957, kdy u nás docházelo k častým výskytům losa.

Prvotní zmínka o výskytu losa pochází z druhé poloviny 16. století. První losi byli chování v menší obůrce při oboře poděbradské, kde měli svoji ošetřovatelku paní Maruši z Polabce. Chovaní losi pocházeli z nedalekého Polska. Odtud si je nechal poslat císař Ferdinand I. v roce 1563 byla poděbradská obůrka obohacena o další dva kusy losů, kteří pocházeli opět z Polska.

Jejich původ pocházel přímo od Kateřiny, královny polské, která byla sestra arciknížete Ferdinanda. Po jeho smrti daroval nastupující císař Maxmilián jednoho losa bratru arciknížeti Ferdinandovi na Křivoklát. Další kusy losí zvěře k nám byli přivezeni například z Litvy. Písemná zmínka o úspěšném chovu losa pochází z z roku 1567, kdy křivoklátský hejtman Oulička píše stížnost Ferdinandu Tyrolskému do Innsbrucku. Tomu si stěžuje, že si s losem neví rady, jelikož mu zhryzal všechny třešňové rouby, které potom uschly. 

  • Zajímavostí celých událostí je fakt, že mladí losi se dají snadno ochočit a zvěř k nám byla z uvedených států přihnána.

 

U celkem 7 přihnaných kusů nejsou patrné žádné bližší záznamy. Nevíme tedy, zda v uvedených kusech byla i losice, která by zaručovala přírůstek mláděte.

Písemné zmínky o lovu losa nejsou nikterak bohaté. Dostupné jsou pouze informace o ulovení losa na panství děčínském v roce 1570 a lov losa v polabském Slezsku na pravém břehu Odry v roce 1888. Počáteční záznamy o výskytu losa u nás v roce 1956 jsou zapříčiněny uniklou zvěří z Polska, kde byli chovaní losi vypuštění do volnosti v roce 1956.  

V Čechách se tak můžeme dopátrat o prvních zmínkách výskytu losa v oblasti Litoměřic a následně Krušných hor, kde byl los dokonce omylem uloven.

Mladý los se také ukázal v zámeckém parku na Kačině. Tam si los velice oblíbil vrbovnu s mladými pruty na které se chodil pravidelně večer pást.

Větší výskyt losa v počtech 7 kusů byl zaznamenáván L. Biedermanem z německá v letech 1957-1966. Je tedy patrné, že los nebyl naší původní zvěří. Z okolních států k nám jen přicházel a proto ani uvedené počty nejsou nikdy stoprocentně ověřené. Uvedení losi byli často započítáni vícekrát a tak údaje o tom, že na našem území bylo v letech 1967-1976  32 kusů  (18 samců a 14 samic), jsou značně zavádějící.

První losí mládě se v Čechách objevilo až v roce 1974 v polesí Vojířov v Jižních Čechách. Losi se totiž v Jižních Čechách dokázali usadit a adaptovat podmínkám místní krajiny. Losí samice dokázala v dalších letech přivézt na svět i dvě mláďata. Tím byla započata jihočeská losí populace. Tato losice pravidelně obohacovala jihočeský chov až do roku 1989, kdy byla v červenci nalezena uhynulá. Losí migrace zapříčinila výskyt losa i v okolních jihočeských honitbách. Zde však nebyl nikdy loven. V říjnu roku 1989 byl nalezen uhynulý losí samec – špičák u Dolního Dvořiště, kde se zamotal do drátěného oplocení. Trofej tohoto jedince je k vidění v loveckém muzeu Ohrada

Jihočeský chov byl časem rozšířen ještě na dvě místa a to v honitbě Pleše u Kardašovy Řečice a v oblasti mezi údolní nádrží Lipno. Los tak našel na našem území příznivé podmínky k životu.

   

 

Mysliveckou mluvu si můžete přečíst zde.

 

 

 

ZDROJ:

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz 

banner right