Myslivecké pojmenování

• samec: krocan; samice: krůta; mládě: krůtě

Lidový název

• morák, morka
• Mysliveckou mluvu si můžete přečíst na tomto odkazu.

Domovem krocana divokého jsou křovinaté, suché pahorkatiny a lesíky v Severní Americe. Koncem 19. století byl dovezen k nám, do Rakouska, Maďarska a Slovenska. V minulosti však pokusy o jeho aklimatizaci ve volné přírodě nebyly moc úspěšné a více se u nás krocani chovají na farmách, kde se pak odchovaní jedinci vypouštějí do přírody. Krocanům nejlépe vyhovují teplé sušší lokality s dostatkem vody a místa, kde se střídají pole s malými lesíky. Krocan je tmavě zbarvený s bronzovo hnědým leskem. Mívá hmotnost kolem 12 kg a rozpětí křídel asi 120 cm. Zbarvení krůt je stejně tmavé, ale bez lesku. Jejich hmotnost se pohybuje kolem 6 kg. Přes den se krocani pohybují po širokém okolí a na noc se uchýlí na vysoké, zejména listnaté stromy. V nebezpečí utíkají nebo vylétají na stromy. Neradi létají na delší vzdálenosti. Jejich potravou jsou obiloviny, kukuřice, ale požírají i hmyz, slimáky, ještěrky a myši. 

V době tokání, což bývá v březnu, se slepice shromažďují kolem starších krocanů, kteří vějířovitě rozpínají ocas, “hudrují“, spouštějí křídla a hlavu vyvracejí na záda. Přitom se jim na hlavě a v horní části krku zvětšují kulovité červené kožní laloky až na dvojnásobek. Mezi kohouty bývají i časté souboje. Krůta snáší asi 15 vajec a sedí na nich vytrvale cca 28 dní. Vylíhlá mláďata jsou velmi citlivá na jarní chladné a deštivé počasí. Rychle rostou a po 3 týdnech již poletují po nižších větvích stromů. Koncem léta vytvářejí větší hejna, ke kterým se později připojí i krocani, kteří dosud žili v menších skupinkách.

Foto: Pavel Prašivka