Na základě účinnosti nové vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 64/2025 Sb., došlo k omezení doby lovu jednotlivých druhů zvěře.

Hlavní změnou je omezení lovu lišky obecné, která se dosud lovila celoročně.

Nové období lovu lišky je v ČR stanoveno od 1. července do konce února.

Od března do dubna je její lov zakázán.

Celoročně je povoleno lovit lišku pouze v oblastech, kde dochází k chovu tetřívka obecného, tetřeva hlušce a koroptve polní.

Liška obecná  (Vulpes vulpes) vždy obývala celé území Evropy, střední a severní Asie a severní Ameriky.

V České republice se jedná o nejrozšířenější šelmu psovitou.

V prvopočátcích lovu nebylo na lišku pohlíženo jako na zvěř „myslivosti škodící“. Podle sněmovního usnesení z r. 1543 bylo v Čechách zapovězeno hubit lišku před 29. zářím.

Jen tak se mohlo dosáhnout kvalitní kožešiny.

Liška tedy byla zvěří „kožešinovou“ a lovila se pouze v zimním období. Lov této psovité šelmy nebyl nikdy lehký, zejména díky její vysoké opatrnosti. V historických pramenech se doposud nenalezl zaručený, převažující způsob, jak lišku úspěšně lovit.

Mezi nejstarší způsoby lovu lišek bylo chytání do pastí. Nejvhodnějším způsobem bylo použití padací jámy s patřičnou návnadou. Nášlapná chytací železa se začínají používat od 17. století, zřejmě dovezená ze západní Evropy. Díky vysoké spolehlivosti a univerzálnosti patřila nášlapná chytací železa k oblíbeným způsobům lovu u loveckého personálu.

Ve sbírce Jihočeského muzea v Českých Budějovicích se objevuje udice na lišky zvaná kapkan (zařízení se čtyřmi hroty, na kterých je umístěna návnada, zatažením se hroty roztáhnou zvířeti v mordě). Toto lovecké zařízení se v českých zemích nikdy významně nepoužívalo.

Ilustrační foto: Josef Vršan