České Budějovice 10. dubna (ČTK) - Ve volné přírodě v Česku žije podle odhadů méně než 100 párů sýčka obecného. Před zhruba 100 lety v tuzemsku hnízdily desítky tisíc párů této sovy. Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd ČR připravuje program na záchranu sýčků. Dramatický pokles stavu této puštíkovité sovy nastal hlavně v posledních desetiletích. ČTK to řekl Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

"Hlavními příčinami úbytku sýčků jsou velkoplošné změny v zemědělské krajině, které vedly ke ztrátě pestrosti a rozmanitosti hospodaření. To se projevilo v úbytku potravních a hnízdních příležitostí," uvedl Šálek. Hlavní potravou sýčků jsou kobylky, brouci a hmyz. Vzhledem k používání pesticidů v zemědělství se jejich výskyt výrazně snížil. Mnoho sýčků zahyne také na silnicích.

Česká společnost ornitologická (ČSO) ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd ČR proto pracuje na programu ochrany sýčků. "Prvním krokem je celorepublikové mapování, abychom věděli, kde poslední sýčci žijí a kam máme zaměřit úsilí o jejich záchranu. Následovat budou jednání s místními zemědělci, aby měli sýčci kde lovit potravu. Na tyto zkušenosti navážeme v dalším roce návrhem komplexního dlouhodobého záchranného programu," uvedl ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

Projekt počítá také s pomocí veřejnosti. Ornitologové věří tomu, že lidé by mohli objevit místa v přírodě, kde se sýček vyskytuje. Na internetových stránkách jsou dostupné další informace včetně ukázky hlasu sýčka a kontaktů na koordinátory mapování.

Sýček obecný měří zhruba 25 centimetrů a váží kolem 200 gramů. Má robustní tělo, širokou a nízkou hlavu, krátký ocas a silné končetiny s ostrými a silnými drápy. Hřbet a hlavu má tmavě hnědé se světlejším skvrněním, břicho hnědě pruhované, spodní část ocasu a končetiny čistě bílé. Výrazné jsou i velké žluté oči a zobák a bílý pruh nad očima, který poskytuje sýčkovi charakteristický vážný výraz v obličeji. Obě pohlaví se zbarvením neliší.