Jelikož legislativa kolem ulovené volně žijící zvěře je ne vždy dobře chápána, vysvětlíme si některé pojmy a dále, kterou zvěřinu je možno konzumovat hromadně a kterou jen doma.

Vynecháme zvěřinu, která prošla přes schválené a registrované zařízení pro nakládání se zvěřinou (zvěřinový závod), protože, tam je asi vše jasné. Tam není, kromě data spotřeby a teploty skladování, žádné omezení pro nákup a zpracování.

Po honu

Přeneseme se do situace, kdy končíme hon a máme čerstvě střelenou zvěřinu, která je ještě v kůži nebo peří, kterou nechceme dát schválenému a registrovanému výrobci, ale chceme něco rozdat účastníkům lovu, něco prodat zájemcům, něco zkonzumovat sami, něco dát do tomboly, něco dát na pohoštění, do hospody….

Jako uživatel honitby můžu mít zaregistrováno krajskou veterinární správou zařízení pro uchovávání těl ulovené volně žijící zvěře, což je v podstatě chladírenský sklad, nebo prodávám/dodávám zvěřinu přímo z místa honu.

Na honu je přítomna minimálně jedna proškolená osoba, která provede co nejdříve po ulovení na místě prvotní prohlídku ulovené zvěře. Proškolené osoby přesně vědí, kdy musí kusy předložit k veterinární prohlídce a kdy ne. Svoji prohlídku potvrzují na lístku o původu zvěře.

• Legislativa nám v §27b veterinárního zákona č. 166/1999 Sb. praví:

Uživatel honitby může v malých množstvích těla ulovené volně žijící zvěře v kůži nebo peří

a) prodávat přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, nebo

b) dodávat do maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele a je na území kraje, v němž byla zvěř ulovena, nebo

c) dodávat do maloobchodního zařízení, které bylo krajskou veterinární správou registrováno jako zařízení určené pro zacházení se zvěřinou a které je na území kraje, v němž byla zvěř ulovena, nebo krajů sousedních.

Zvěřina prodaná přímo konečnému spotřebiteli podle výše uvedeného písmene a) a b) (přímo, nebo přes maloobchodní prodejnu) již nemůže být dále uváděna do oběhu, tedy lze ji sníst jen doma. Nelze ji kupovat ani pro výrobu, ani pro veřejné stravování, např. do hospody.

Malé množství

Za malé množství zvěře, určené k prodeji (dodání) podle odstavce 1, se považuje 1 kus velké volně žijící zvěře a 35 kusů drobné volně žijící zvěře za týden, nejvýše však 30 % uživatelem honitby odlovené zvěře za rok, přičemž těchto 30 % nesmí překročit 30 kusů velké volně žijící zvěře a 400 kusů drobné volně žijící zvěře.“.

Z toho plyne, že 70 % ulovených kusů za rok buď musí projít veterinární kontrolou ve schváleném a registrovaném zařízení pro nakládání se zvěřinou (zvěřinové závody) nebo být spotřebováno přímo lovcem.

Všeobecné podmínky pro prodávání/dodávání těl zvěře v kůži a peří v malém množství:

• Kus je provázen plombou (spárkatá zvěř) a lístkem o původu zvěře (dle zákona o myslivosti*). Na lístku musí být mimo jiné prohlášení proškolené osoby o vyhovujícím vyšetření kusu.
• Kus musí být uchováván při teplotě od 0°C do 7°C nejdéle 7 dnů, nebo při teplotě od 0°C do 1°C po dobu nejdéle 15 dnů (maloobchodní prodejna). Doba se počítá od data ulovení.
• Kus musí být skladován odděleně od zboží jiného druhu.
• Velká volně žijící zvěř musí být vykolena.

* § 51 odst. 2 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., v platném znění.

Ke každému kusu zvěře spárkaté musí přepravující osoba mít u sebe vyplněný lístek o původu zvěře, z něhož je patrné datum ulovení a honitba, v níž byl uloven, a číslo plomby. Lístek o původu zvěře je přepravující osoba povinna předat příjemci zvěře. Příjemce zvěře je povinen uschovávat lístek o původu zvěře a sejmutou plombu 1 měsíc ode dne převzetí, podnikatel obchodující se zvěřinou nebo zvěřinu spotřebovávající k pohostinské nebo jiné činnosti do 6 měsíců ode dne nabytí zvěře.

Obrázek znázorňující, kdy a kým musí být zvěřina prohlédnuta

V další části si probereme ještě další možnosti.

MVDr. Tamara Latini

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy