Daňčí zvěř se v 16. století rychle rozšířila do mnoha obor v Čechách. Historické písemné prameny dokazují stavy daňků v oborách u Poděbrad, na komorním panství pardubickém, v oboře Kunětické a samozřejmě také v Židlochovicích. Daňci se ovšem také chytali živí a dost hojně se s nimi obchodovalo. V jižních Čechách se první chov objevuje v oboře Kratochvíle nedaleko Netolic. Až do roku 1620 se daňčí zvěř rozšiřovala do všech obor v Čechách i na Moravě. Veškerou péči o zvěř však narušila třicetiletá válka. Zvěř v oborách byla ve větší míře vojsky vybita a zdecimována.

Daňčí říje:

Daňčí říji můžeme v našich středoevropských klimatických podmínkách pozorovat v měsíci říjnu.

Staří daňci se začínají stahovat na svá dobře známá místa „říjiště“, které již obývali při říjích v minulých letech. Bývají tedy svému říjnému místu věrni. Tato místa nalezneme obvykle na volných prostranstvích – lukách, nebo ve vysokých porostech nejraději listnatých stromů.

Říjný daněk je slyšet na velikou vzdálenost, během říje se totiž ozývá specifickým chraptivým zvukem nazývaným rochání. To vzniká nejspíše vtahováním vzduchu do sebe. Většinou je daněk doprovázen 5-14 ks daněl, které u sebe často ještě mývají daňčata.

Staří daňci mezi sebou svádí na říjištích souboje, při kterých většinou nedochází ke smrtelným zraněním, ale ke zlomení lodyhy parohu.

Mladí daňci se tak říje neúčastní, to ovšem platí pouze při správném počtu pohlaví daňčí zvěře na daném území. V případě znatelného nepoměru ve prospěch daněl, se do říje mladí daňci zapojují. Mladé danělky se však do říje zapojují již ve druhém roce života a to dosti aktivně.

Během říje můžeme pozorovat daňka, jak si vyhrabává (doluje) tzv. dolinu. To je vyhrabané místo, kde se daněk během říje obvykle chladí a odpočívá. Po zabřeznutí bývají daněly těžké 31-32 týdnu. Svá mláďata tak kladou převážně v červnu následujícího roku. 

Více informací o daňkovi se můžete dozvědět zde.

Ilustrační foto: Roman Mančík