Historie

lovu psíka mývalovitého není nikterak bohatá. Psík není naší původní zvěří a dokonce se dá říci, že se jedná o zvěř v našich podmínkách poměrně mladou. První záznamy o jeho výskytu totiž pochází z podzimu roku 1963.

Zajímavé ovšem je historie terminologie samotného psíka. V prvopočátcích se vyskytoval jako chovaný exemplář v zoologických zahradách pod názvem „kuní pes“. Později se o kuním psovi vyjadřuje odborná literatura jako o „mývalovci kuním“. Původ tohoto názvu je opravdu nelogický, jelikož psík mývalovitý není příbuzný mývala ani kuny. Nejnovější verze pojmenování této šelmy je Psík mývalovitý, podobný mývalům. Lovci si dnes také často pletou uloveného mývala severního právě s psíkem mývalovitým.

Domovinou psíka je Dálný východ na území východní Číny, Ukrajiny, Korey a Japonska. Jako zvěř atraktivní k chovu na kožešinových farmách, byl psík mývalovitý od roku 1927 vysazován v Rusku. Umělý chov byl velice úspěšný, psíkům se dařilo velice rychle rozmnožovat a šířit západním směrem až na území Finska, Polska, Rumunska, Čech, Moravy, Slovenska, Německa a Holandska.

Do České Republiky se psík dostal z Polska, nejprve na území Moravy. První zmínka o ulovení Psíka mývalovitého je zaznamenána u obce Osoblaha ležící téměř na hranici s Polskem. Další písemně dochovaný lov je z 8.12.1963 u Karlova, kde byl uloven samec vážící přes 10 kg.

Celkový pohled odborné i myslivecké veřejnosti na tuto šelmu byl záporný. Jednalo se o zavlečený, nežádoucí druh myslivosti škodící, který ohrožoval chovy drobné zvěře. Proto byl lov psíka povolen celoročně. Dodnes jsou nejčastější výskyty této šelmy na Severní Moravě. V Čechách ulovený kus je vždy považován za mysliveckou raritu.    

ZDROJ:

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz