V přírodě můžeme nyní pozorovat narození malých liščat.

Liščí kaňkování probíhá v lednu a únoru. Následně je liška březí 53 dnů. V dubnu až květnu vrhá v brlohu zpravidla 3-8 liščat. Ta pohlavně dospívají v druhém roce života.

Po narození liščat potřebuje liška pro svá mláďata velké množství masité portravy, což může v přírodě způsobovat nemalé škody. Výhodou ovšem bývá hubení drobných hlodavců a likvidace nemocné zvěře. Tím zabraňuje šíření různých onemocnění. 

Liška obecná  (Vulpes vulpes) vždy obývala celé území Evropy, střední a severní Asie a severní Ameriky.

V České republice se jedná o nejrozšířenější šelmu psovitou.

V prvopočátcích lovu nebylo na lišku pohlíženo jako na zvěř „myslivosti škodící“. Podle sněmovního usnesení z r. 1543 bylo v Čechách zapovězeno hubit lišku před 29. zářím.

Jen tak se mohlo dosáhnout kvalitní kožešiny. Liška tedy byla zvěří „kožešinovou“ a lovila se pouze v zimním období. Lov této psovité šelmy nebyl nikdy lehký, zejména díky její vysoké opatrnosti. V historických pramenech se doposud nenalezl zaručený, převažující způsob, jak lišku úspěšně lovit.

Ze všech lesních zvířat a zvěře se liška obecná nejvíce objevovala v lidové kultuře. Jednalo se o pohádky, pověsti a lidové léčitelství. V dobách kdy docházelo k pomalému rozvoji lékařství, spoléhali lidé na pověrčivost účinků alternativní medicíny.

Dle těchto pověr se liščí sádlo používalo k léčbě nádoru, ran, vymknutí a výrůstky u nohou. Liščí krev zaháněla a rozpouštěla různé kamínky. Liščí mozek léčil epilepsii. Spálený liščí jazyk prý pomáhal k léčbě růže v obličeji. Uvařená liška se užívala k léčbě kloubového revmatismu. Žlučí se léčily zákaly oční a nemoci ušní. Zub z lišáka se nosil jako amulet a pomáhal při prořezání dětských zoubků.

Více informací lo Lišce obecné si můžete přečíst ZDE.

Foto: Josef Vršan