Hlodavci se ve volné přírodě vyskytují zcela přirozeně a jejich rozšíření je opravdu celosvětové.  

Mnozí z nich pak dodnes představují pro člověka zdravotní i ekonomicko-hospodářskou hrozbu zejména, dojde-li k jejich přemnožení. V našich podmínkách jsou to hlavně zástupci z čeledi myšovití. Zejména tedy myši, potkani, krysy a hraboši. V následujícím příspěvku se budeme věnovat problematice regulace počtu těchto synantropně žijících hlodavců v bažantnicích.  

Na úvod je potřeba si ujasnit některé pojmy a říci si také něco o legislativních požadavcích.

Ochrannou dezinfekcí, dezinsekcí a deratizací (dále jen DDD) je činnost směřující k ochraně zdraví fyzických osob a k ochraně životních a pracovních podmínek před původci a přenašeči infekčních onemocnění, škodlivými a epidemiologicky významnými členovci, hlodavci a dalšími živočichy.

• Z hlediska zákona o ochraně veřejného zdraví je každá fyzická osoba povinna provádět běžnou ochrannou DDD jako součást čištění a běžných technologických a pracovních postupů směřujících k předcházení vzniku infekčních onemocnění a výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů.

Speciální ochrannou DDD je odborná činnost prováděná odborně způsobilou osobou cílená na likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění a zvýšeného výskytu škodlivých členovců, hlodavců a dalších živočichů. Tu je povinna podle potřeby ve své provozovně zajistit každá právnická osoba a fyzická osoba, která je podnikatelem. Naplnění těchto požadavků, efektivní a hlavně bezpečné provedení deratizace bychom měli mít vždy na zřeteli. Jen tak máme šanci dosáhnout snížení počtu hlodavců, aniž bychom ohrozili necílové organismy, životní prostředí a vyhneme se tak zbytečným komplikacím či dokonce sankcím. 

V našem případě budeme na dané téma nahlížet z pohledu zákona o ochraně veřejného zdraví a zákona o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh. Z tohoto hlediska tedy zcela pomineme provádění plošných deratizačních opatření na celém území honitby resp. na zemědělské půdě stejně jako i používání přípravků na ochranu rostlin.

• Zaměříme se tedy na odchovny, voliéry a sklady krmiv. Neboť právě na těchto místech a v jejich nejbližším okolí se, díky snadnému přístupu k potravě, hlodavci často přemnoží.

Podle použitých prostředků lze deratizaci rozdělit na deratizaci chemickou využívající rodenticidních nástrah („jedů“), deratizaci mechanickou, využívající různé typy smrtících a živochytných pastí včetně elektrických pastí a deratizaci biologickou, využívající přirozených nepřátel hlodavců (šelmy, dravci). Poslední zmíněná je však logicky v chovech bažantů nepoužitelná.  

Popíšeme si tedy výhody a nevýhody zbylých dvou metod, jejich správné provedení a poukážeme na možná rizika s nimi spojená.

Aplikace rodenticidních nástrah je relativně jednoduchá a rychlá, nicméně může být riziková pro bažanty či jinou zvěř. Lze zasáhnout velké množství hlodavců v relativně krátkém čase, neboť nástup účinku se projeví během pár dní od pozření nástrahy hlodavci. Veškerá místa pokládání přípravků a způsoby aplikace by měly umožňovat kontrolu spotřeby a jejich případné odstranění, jestliže nebyly během plánovaného zákroku spotřebovány.

Další úskalí ale může být v tom, že hlodavci danou nástrahu nebudou konzumovat. Proto je často potřeba jim nabídnout různé typy nástrah. A to i s ohledem na aktuální klimatické podmínky dané lokality.  

Vždy však s ohledem na to, aby nedošlo k ohrožení necílových druhů. A to nejen bažantů ve voliérách, ale i ostatních volně žijících živočichů.

Nejbezpečnější je umístění nástrah do deratizačních staniček (i improvizovaných) tak, aby nemohlo dojít k uvolnění nástrahy do prostředí a její nechtěné konzumaci. Z tohoto důvodu není vhodné použití sypkých granulovaných nástrah.

Vhodnější jsou nástrahy, které lze ve staničkách upevnit na drát či jiný kotvící prvek, jimiž jsou deratizační staničky běžně vybaveny. Aplikace přímo do děr hlodavců není vhodná při výskytu hrabošů, neboť ti velmi často při údržbě svých chodbiček nástrahu vyhazují na povrch, kde může být přímo zkonzumována např. bažanty.

Navíc při této aplikaci může dojít k ohrožení dalších necílových druhů, včetně vodních živočichů. Takto aplikovaná nástraha často podléhá vlivům prostředí, plesniví, zahnívá a stává se pro hlodavce neatraktivní.

V každém případě vždy platí důsledné dodržování pokynů výrobce dané nástrahy.  

Častější kontrola nástrah a aplikace menšího množství v místech odběru zvyšuje bezpečnost, protože nedochází ke zbytečné  „superintoxikaci“ hlodavců, která je nebezpečná pro predátory (šelmy a dravce) těchto zvířat.

Bohužel sekundární intoxikace pozřením otrávených hlodavců je skutečnost, která byla mnohokrát zdokumentovaná a prokázána. I z tohoto důvodu je potřeba odstraňovat uhynulé hlodavce.  

Více informací zde.