Daněk skvrnitý není naší původní zvěří, jak uvádí odborná literatura.

Paleontologické nálezy však dokazují výskyt daňka ve střední Evropě již v teplých dobách meziledových v období čtvrtohor. S přibývajícím zaledněním však daněk ustupoval do teplejších středomořských oblastí a středního východu.

O návrat daňka do Evropy se nejvíce zasloužili staří Římané, kteří měli vždy luxusní chovy různých druhů zvířat a ptáků. Daněk Římany nejvíce zaujal svým ladným pohybem, rozmanitě skvrnitým zjevem, neobvyklým tvarem paroží a velice lahodnou zvěřinou.

Daněk skvrnitý se vždy dokázal dobře adaptovat v oborním chovu a díky své odolnosti mu nevadil ani transport na větší vzdálenosti.

Díky těmto vlastnostem se daněk dostal z obor starého Říma do Francie a následně v 15. století na naše území. Tato krásná zvěř se stala ozdobou oborních šlechtických chovů v dobách renesance. Jelikož o draze nabytou zvěř nechtěl žádný šlechtic přijít, jednalo se vždy o zvěř drženou právě v oborních chovech. Dle Komárka se původní divoká populace daňčí zvěře zachovala pouze v Luristánu v Íránu.

Více informacích si můžete přečíst ZDE.