Přijímání mezi myslivce je poměrně novodobý zvyk, který obohatil myslivecké tradice v naší zemi. V podvědomí myslivecké veřejnosti se nesprávně tato ceremonie uvádí jako „Pasování na myslivce“.

Myslivcem se člověk nestane po složení zkoušky z myslivosti a přijetím mezi myslivce.

• Myslivcem se člověk stane až po mnohaleté praxi, obětavému přístupu k ochraně přírody, citlivému přístupu ke zvěři a správnému provádění výkonu práva myslivosti 

Přijímání mezi myslivce je obdoba zvyků pocházejících z 19. století, tehdy byl tento slavnostní ceremoniál znám jako: „vyzbrojení“, „ozbranění“ a „přijetí v počet myslivců“.

Celý ceremoniál má samozřejmě svá pravidla a zvyklosti. Přijímání mezi myslivce většinou provádí myslivecký hospodář, společně s předsedou MS a nejstarším myslivcem. Na stůl vyzdobený úlomky se položí myslivcova zbraň, borlice, tesák a přijímací glejt s myslivcovým jménem. 

Na zahájení celého aktu se troubí  „Pozor! Pozor si dej !“. Myslivec přistoupí ke stolu a poklekne na pravé koleno. Zazní fanfára „Lovu zdar“. Uvedení ceremoniáři pomocí loveckého tesáku dávají symbolické údery na myslivcovo rameno s následující řečí:

• „ První úder k připomínce mysliveckých mravů platí, vždy a všude musíš je i nadál zachovati“

• „ Druhý dávám k poctě české myslivosti, chraň ji vždycky s pevnou bedlivostí“

• „ Třetí vedu jménem mysliveckých druhů, s přáním Myslivosti zdar buď vítán v našem kruhu“

• Po ukončení ceremoniálu se troubí „ Halali“ a na závěr „ Lovu Zdar“

Následuje gratulace od všech přítomných myslivců a slavnostní přípitek. Přijímání mezi myslivce lze provádět pouze jednou za myslivcův život. Upomínkou na tento nezapomenutelný akt je přijímací glejt.