V části o nevhodném vyskakování psů na bytové zařízení si přečtete, že musíte stanovit jasné hranice, kam až "může" váš čtyřnohý kamarád jít či spíše vyskočit. Samozřejmě, psovi musíte vyhradit prostor a kus nábytku, který bude moci kdykoli používat. Dozvíte se také, jak co nejvíce eliminovat štěkání a kňučení štěňat, když zůstanou v bytě o samotě.

Mezi nežádoucí návyky psů patří i vyskakování na bytové zařízení

U jezevčíků je to sice limitováno jejich fyzickou stavbou těla, ovšem místo v křesle či na pohovce si vyhledat dokážou a časem se stanou v rámci svých možností docela slušní skokani.

Dokonce jsou schopni vyskočit i na jídelní stůl. Někdy se tak děje jen v době, kdy je pes sám. Některý pes si ale z přítomnosti pana a ostatních členů domácnosti nedělá těžkou hlavu a zaujme místo tam, kde se mu zlíbí, zejména při večerním poslechu televize nebo nočním odpočinku. Nezřídka si pes lehne k člověku do postele, nebo dokonce mezi manžele na jejich společné lůžko, kde se pochopitelně za bdělé přítomnosti jezevčíka kromě spánku nic jiného nemůže dělat. Proto již v zárodku podobného počínání musíte stanovit jasné hranice, kam až "může" váš čtyřnohý kamarád jít či spíše vyskočit a "uhnízdit se".

Musíte vyloučit, aby si na tyto činnosti vyvinul návyk. Pes musí mít svůj vyhrazený prostor a také jistý kus nábytku, který je svým vzhledem stejně "důstojný" jako nábytek používaný členy domácnosti, měl by být také dostatečně pohodlný.

Na ten má dovoleno vyskočit, posedět na něm nebo i ležet a zdřímnout si, kdykoliv se mu zachce.

Náš jezevčík má takové místo vyhrazené na pohovce v obývacím pokoji. Žádné jiné si nedovolí okupovat. Volba záleží jen a jen na vás a samozřejmě také vaší důslednosti při využívání tohoto prostoru psem.

Pokud má jezevčík v bytě takový kout, nepříliš oddělen od probíhajícího společenského dění, kterého se chce účastnit alespoň jako čtyřnohý pozorovatel, bude mít pocit zvýhodněného suveréna, a s tímto postavením bude pravděpodobně nadmíru spokojen.

Každé štěně je více či méně hlučné, u jezevčíků platí spíše to první. Často a hlasitě štěkají, kňourají, vyjí, zejména když se ocitnou o samotě.

Je to především jejich způsob, jak vzbudit pozornost a ujistit se, že o něm víte, že jste na něj nezapomněli. Pokud zůstane o samotě, cítí se nejistý, a proto je při odchodu z domu lépe zavřít ho v místnosti, kde má vyhrazený pelíšek. Případně mu nechte v blízkosti nějakou část svého oděvu. V mém případě to bývají moje staré lovecké kalhoty a košile. Ty Lukášovi nechávám na "jeho" pohovce a on na nich spokojeně počká až do mého příchodu.

V poslední části seriálu na téma "Co nechceme, netrpíme" se dočtete, že cvičení jezevčíka na snášení samoty musí probíhat pomalu a trpělivě a také, že vedoucí úloha v rodině se mu nesmí přiznat ani žertem nebo ze hry!