Postupné zdomácňování jezevčíka a akceptování standardu tohoto plemene u nás nám přináší druhý díl seriálu o jezevčíkovi - "neporazitelném" psovi. O tom kdy vznikla první chovatelská stanice a kdy začaly počty jezevčíků v myslivecké praxi stoupat se dozvíte v následujících řádcích.  

Vznik první chovatelské organizace

První chovatelská organizace, která vytvořila standard plemene, vznikla v domovině jezevčíků, v Německu: Deutscher Hunde – Stammbuch. První díl plemenné knihy, zahrnující hladkosrsté a dlouhosrsté jezevčíky, vyšel v roce 1840. Až o půl století později byli do plemenné knihy zahrnuti i drsnosrstí jezevčíci. Společná registrace trvala do roku 1935, od té doby jsou typy srsti vedeny zvlášť.

Hodnocení práce jezevčíků kdysi

Od poloviny devatenáctého století měly některé myslivecké organizace pro jezevčíky vlastní plemenné knihy. Tyto kluby registrovaly jen ty psy, jejichž lovecké schopnosti byly prokázány. Nezaměřovaly se na typ srsti nebo vnější vzhled. Hodnotily se pouze výsledky zkoušek, které se zapisovaly do plemenných knih. Kluby, které se věnovaly chovu různých typů osrstění, v tomto čase živořily, protože původně se typ srsti v knihách vůbec neuváděl. Změnilo se to až po roce 1915, kdy se ustálily tři jezevčí rázy – standardní, trpasličí a králičí, a to podle velikosti nory, kterou se při pronásledování zvěře dokáže protáhnout.

Zdomácňování jezevčíka v Československu

V Československu byl jezevčík ještě ve třicátých letech minulého století vzácností. Klub pěstitelů jezevčíků vznikl v roce 1937 vyčleněním plemene z Klubu norníků. První předsedkyní a poradkyní chovu byla hraběnka Pavla Kinská. Počty zápisů štěňat v plemenné knize v prvních letech nepřesáhly stovku.  Jezevčík byl využíván jen sporadicky, například k roku 1954 uvádějí statistiky, že zkoušky složilo pouze sedmnáct jezevčíků, z toho patnáct z norování. K pozitivní změně pak došlo až od šedesátých let, kdy počet jezevčíků v myslivecké praxi začal rapidně stoupat.

Nové standardy posuzování jezevčíků

Hraběnka Kinská vlastnila chovatelskou stanici Stradina a její odchovy se dodnes objevují v předcích našich psů. Významnou osobností počátků chovu jezvíčů u nás byla i další žena – Ludmila Laufbergerová, která s cílem zobjektivnit posuzování exteriéru vypracovala tzv. Biometriku jezevčíků, kde se zaměřila na pět hlavních znaků: délku mordy, délku hlavy, obvod hrudi, hmotnost a délku těla.

Klub chovatelů jezevčíků

Klub chovatelů jezevčíků sdružoval chovatele v Československu až do počátku devadesátých let. Po rozdělení obou republik vznikly také dva samostatné kluby – Klub chovatelů jezevčíků České republiky a Slovenský klub chovateľov jazvečíkov. Oba kluby spolu nadále těsně spolupracují.

I když před více než šesti lety se novým členem naší domácnosti stal jezevčík standard dlouhosrstý Lukas od Chlebského potoka, z chovné stanice hraběte Černína v Dymokurech, nejrozšířenější jsou drsnosrstí standardi, kteří představují plnou polovinu chovné základny plemene. Zbytek zapsaných štěňat se zhruba stejnou měrou dělí mezi ostatní rázy.

Život se psem

Aby ta špetka historie byla nějak uzavřena, tak si dovolím postřeh, který se dějinami chovu jezevčíků prolíná. Lidé je chovají  pro potěšení a k lovu, ale když věnují dost času výcviku, péči a krmení, jsou souběžně donuceni věnovat čas i svému zdraví. Majitel jezevčíka musí podle svého psa dodržovat pravidelný režim, život se psem nás učí trpělivosti, poskytuje nám zvířecí lásku, pouhý pohled do očí či pohlazení po srsti uklidňuje, rozpouští stres a snižuje krevní tlak.

 …jezevčíka vřele doporučuji, nebudete litovat!

Následující část přinese zajímavé postřehy ze života jezevčíka v soužití s člověkem. Chcete vědět zda váš charakter vás předurčuje na ideálního majitele jezevčíka? Dočtete se v třetí části s názvem "Jezevčík a člověk".