Každý kluk si asi jednou projde obdobím, kdy chce mít svého vlastního psa. Se mnou to nebylo jinak. Už proto, že na dvorku mého dědy, který sice nebyl ani lesník, ani myslivec, ale sklář, pořád nějaký ten hafan byl.

Dokonce to byli psi lovečtí, jako třeba irský setr, jagteriér a konečně i všelijací jezevčíci nebo jim podobní tvorové. Byli to psi, kteří většinou pocházeli z venkovských hájoven, děda se znal s jejich majiteli, chodil za nimi pro lístky na dřevo v místních lesích, tu a tam si s nimi dal čvrtečku slivovice, no a když se objevil pejsek jaksi navíc, štěňátko, tak si ho přinesl domů. Do naší hájovny, domku, který dnes obývám já. Myslivec, novinář a spisovatel, básník a milovník jezevčíků…

Připomeňte si s námi první část ze života a výcviku jezevčíků zde.

Zdroj: Oldřich Koudelka