Prakticky na všech loveckých akcích, zejména při společných lovech, posledních lečí či jiných tradičních setkáních vyznavačů Hubertova cechu, nejednou zazní oslovení "nimrod".

Ale kdo to vlastně byl?

Odpověď na tuto otázku nenajdeme ani v učebnicích Myslivosti a přesto jde o termín přebíraný z jedné myslivecké generace na druhou, aniž by se nad ním kdokoliv podrobněji zamýšlel. Často je považován za jedno ze synonym k označení lovce či myslivce, ale věc je poněkud složitější. A také zajímavější. 

Pátrání po biblickém lovci

Pro odpověď jsem si zašel do jedné z nejstarších knih, které vlastním ve své sbírce knih s mysliveckou, loveckou a historickou tematikou. Do Bible svaté aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání Kralického z roku 1613. 

Ta moje kniha byla vydána v roce 1906 nákladem Britické i zahraničné společnosti Biblické v Praze. Je to kniha stařičká a vzácná, a možné je v ní najít odpovědi na všemožné otázky. Mimo jiné,  jsem se v ní před časem dočetl, že „velikým, bohatýrským lovcem před Hospodinem“  byl právě Nimrod. Říká to první kniha Mojžíšova a rovněž první Paralipomenon u proroka Micheáše. 

Ale co dál? Ani v těchto kapitolách není možné najít konkrétní odpovědi, i když…

Nimrod je bezesporu osobou historickou, biblickou, ovšem velmi mlhavou. Osobou v náznacích, snad jako mnohé z dalších biblických postav. Podle židovské tradice údajně vlastnil Bohem zhotovený Adamův plášť, který mimo jiné k sobě vábil divokou zvěř. Nejspíše proto je Nimrodovo jméno zobecněno jako označení lovce či myslivce.

Svaté písmo ve výkladu pro lid. Tak se jmenuje spisek, kde se to snaží objasnit v blíže časově nespecifikovaném období německý spisovatel Johannes Linder. Podle něj, badatele v Biblí, byl Nimrod králem nad krajinami Babylonem, Erechem, Akkadem a Chalanne v zemi Senaarua. Odtud prý táhl do Assuru, kde vybudoval město Ninive a založil sídla Rehoboth-Ir a Kalach. Poté snad i mezi Kalachem a Nineve osadu Reseru. Potvrzuje to i židovská mimobiblická literatura.

Josephus Flavius se zmiňuje o tom, že Nimrod zahájil stavbu Babylonské věže. V hebrejštině je pak jméno spojováno s významy bouřit se, pomýšlet na vzpouru, vzpínat se apod.

Kdo to byl, odkud byl, co udělal a co to pro nás znamená?

Nimrod byl nejen mocný vládce, ale také modlář. Ne náhodou jeho jméno obsahuje konsonanty jména boha Namra-uddu, jenž byl znám především pod jménem Marduk. Podle tradice zapsané v midraších Nimrod údajně hodil mladého Abraháma do rozpálené pece za to, že se odmítl podílet na bohoslužbě. Abrahám Božím zázrakem přežil a později se s Nimrodem znovu setkal v boji, kdy z jeho rukou osvobodil svého synovce Lota. Nakonec byl Nimrod zabit Abrahámovým vnukem Ezauem, který toužil po jeho plášti vábícím zvěř.

Kdo však ví? Pokud je známo, žádný z autorů vedle skromné zmínky, ne větší Bible, Nimroda neuvádí. Objevuje se v hrdinském eposu Babylonském, tzv. dvanáctideskovém, kde je údaj o velkém lovci, králi z Erechu, jmeném Gilgames.

To je samozřejmě zajímavé! Historikové soudí, že obě jména – Nimrod a Gilgames – jsou lovecké přídomky hrdiny neznámého jména, v dnešním překladu řekněme „tygrobijec“ či „kozostřelec“.  Znalci tehdejších jazyků, např. semilštiny, hovoří o tom, že mohlo jít o spojení hebrejského

„nimr“ – tygr a „radda“ - lovit. 

Pojmenování nimrod tedy mohlo znamenat lovec tygrů, velké zvěře apod.

Podobné pak bylo „gála“ – krotit, přemáhat, držet, pokořit, či „gamus“ – buvol, velké zvíře. Gilgames tedy mohl být velký, silný, statečný lovec.

Ať už je to jakkoliv, o Nimrodovi se zmínil i božský Dante ve své Božské komedii, kde jej nechal opovržlivým způsobem trpět v Pekle. 

Nimrodovo jméno se zachovalo nejen v pojmenování myslivců a lovců, ale také v několika místních názvech, například hradu Nimrod na Golanských výšinách. Rovněž pak v legendách v sumerštině, asyrštině a pozdějších jazycích.

Kdo tedy vlastně byl Nimrod? 

Těžko dnes s jistotou říci. Nicméně v časopise Lovecký obzor ročník 1913 byla tomuto tématu věnována celá stať. Ať už to bylo a je jakkoliv, oslovení stále bude patřit i k myslivosti aktuální – a třeba i budoucí. Já se za ně rozhodně nestydím!