Mnozí přední čeští malíři byli původním povoláním lesníci. To v umělecké praxi znamená odklon od romantického nazírání k realistickému zobrazení.

Adolf Košárek se inspiroval v horských lesích

Prvním z těchto tvůrců byl Adolf Košárek (1830-1859), který nacházel inspiraci zejména v horských lesích, například v dílech Krajina s lovci, Horská krajina, V lese. Realista Antonín Waldhauser (1835-1913) byl malířem krajin, historických obrazů, ale také ceněných skic, vytvářených přímo v plenéru - zámek Hluboká od jihu, Večer na močále, Měsíční svit v lesní houští. Realistické podobizny a zátiší tvořil Karel Purkyně (1834-1868), z loveckých vynikají především olejomalby Bažanti (1861), Zátiší s cibulí a koroptvemi (1861), a zejména Sova sněžná (1862).

U příslušníka generace realistů Soběslava Hipolita Pinkase (1827-1901) vedle do tehdy preferované kresby narůstá podíl barvy. U tohoto autora je zajímavé, že tvořil i drobné návrhy na výzdobu loveckých nožů a zbraní. Malířem a kreslířem historických obrazů, žánrů lidových typů, národopisných scén, romantických motivů z Karpat a zvěře byl Čeněk Melka (1834-1911). Vyspělá veristická malba se živou barevností byla typická pro tvorbu Jaroslava Vesin (1859-1915) - Lov na tura, Po lovu, Trubač s lesním rohem, Snídaně v bažantnici v Průhonicích, Arcivévoda František Ferdinand na honě a další.

Novoromantik Hanuš Schwaiger (1854-1912) maloval především mytologické a pohádkové bytosti, ale také patrona myslivců sv. Huberta, například v kolorované kresbě z roku 1886 Legenda o sv. Hubertovi. Dalším malířem z řad lesníků byl Bartoloměj Hlavín (1846-1904) a realista Karel Žádník (1847-1923), malíř, kreslíř a ilustrátor, věnující se zejména Národopisným motivům, přičemž ale namaloval i plátna Dvě studie parohů nebo Pohled na Buchlovský hrad s myslivcem.

Július Eduard Marák - výtvarný básník lesa

Vyvrcholením tvorby s přírodními náměty v devatenáctém století v českých zemích je bezesporu dílo Julia Eduarda Maráka (1832-1899). Plným právem byl nazýván výtvarným básníkem lesa. Dovršil realismus v české krajinomalbě. Oblíbil si techniku ​​kresby uhlem. Z jeho tvorby dodnes zaujme zejména cyklus kreseb Čtyři denní doby (1868), Čtyři roční období (1868, 1885), Lesní samoty (1877) a Lesní charaktery (1879). Své kresby a barevné kompozice prakticky vždy oživoval zvěří, zejména spárkatou a liškou.

Mikoláš Aleš - nejoblíbenější

Národně obrozenecké snahy ve výtvarném umění dnešní České republiky reprezentoval samozřejmě především Mikoláš Aleš (1852-1913). Lovecké motivy byly v jeho, zejména kreslířské tvorbě, velmi početné. Postavy hajných, myslivců, lovecké výjevy v ilustracích k lidovým písním, pořekadlům a hádankám, v různých kalendářích, volné tvorbě i monumentálních sgrafitách, Aleše plně charakterizují dodnes. Bezpochyby i proto patří k nejoblíbenějším.

Zakladatel myslivecké ilustrace

Za zakladatele naší myslivecké ilustrace je právem považován Václav Leo Anderle (1859-1944). Krajinář a figuralista, který se později specializoval na malířství a zejména kresbu zvěře a výjevů z lovu. Jeho ilustrace najdeme ve všech našich, ale i zahraničních časopisech první poloviny dvacátého století, pochopitelně i v řadě dobových monografií. Vydával lovecké pohlednice a další užitkovou grafiku.

Ilustrátorů klasických děl českého mysliveckého písemnictví byli i Adolf Kašpar (1877-1934) či František Vrobel (1892-1953). Mladší z nich byl jistou dobu kmenovým ilustrátorem nesmrtelného spisovatele Jana Vrby. Renomovaným grafikem té doby byl Arnošt Hrabal (1886-1939).