banner top
WM Hunting logo

Česká republika

Header image

Etika a historie myslivosti

Pohled do minulosti

Pohled do minulosti

Už slavný řecký spisovatel Xenofón (430-354 př. n. l.) ve spisu O lovu uvedl, že kdyby lovci přičiněním, rozvahou a opatrností nevynikali, zvěř by neulovili. Podle autorů barokních monografií především německých autorů, by měl být dokonalý myslivec především bohabojným křesťanem, člověkem výborného zraku, sluchu, dechu, vyznačující se houževnatostí, ostražitostí, vytrvalostí, věrností a zdravým úsudkem, statečností a láskou ke psům. Měl by být mlčenlivý, nesmí trpět závistí a dobře udržovat svoji zbraň. Neměl by holdovat alkoholu. Podobné charakteristiky najdeme například v knihách H. F. Göschhausena Notabilia venatoris, H. N. Döbela Eröffnete Jäger – Practica či H. F. Flemminga Der vollkommene Teutsche Jäger. Karel Eilers ve své monografii Philosophie des Weidwerks z roku 1904 rovněž uvádí, že základ pravé myslivosti spočívá v mysliveckém smýšlení. „To je podstata, poněvadž smýšlení je podkladem našeho praktického jednání. Myslivost provozuje myslivost z přirozeného, vrozeného pudu, z nepřekonatelné lásky k myslivosti samotné. Vykonává myslivost se všemi jejími půvaby a radostmi, se zdravou námahou, posílením těla a ducha, nadějemi, úspěchy a zklamáními. Ta úplná, velká myslivost to je, kterou milujeme, kouzlo přírody a lesa, pozorování zvěře a jejích zvyklostí, radost na jejím prospívání, na ochraně a péči, a nikoliv jen myslivecká rána se složením toho kusu zvěře, který již splnil zdejší úkol, stojí na vrcholu svých sil nebo je již na sestupu, jakož i odstranění všech neduživců, přespočetných, kteří škodí slibnému rozvoji celého stavu zvěře…“

K otázkám etiky v myslivosti se vyjadřovali i četní velikáni české a slovenské myslivosti. Již v roce 1931 napsal jeden ze zakladatelů Československé myslivecké jednoty a kynolog František Houska v časopise Stráž myslivosti, že u myslivce již dávno vyprchal původní motiv jeho lovecké vášně, totiž snaha zmocnit se kořisti, a byl nahrazen pohnutkami etickými do té míry, že kořist sama o sobě ustoupila úplně do pozadí. „Její uchvácení jest jen podřadným úkonem, často dosti disharmonicky vyznívajícím v celé řadě zážitků předcházejících, jež jsou tím čistší, čím jsou odlehlejší od pudových sklonů obyčejného lovce. Jsem dokonce nakloněn k domněnce, že pravý myslivec často pociťuje po dosažení svého cíle určitou lítost, že rozteskní se nad svou kořistí, když pomine první nával radosti z dosaženého úspěchu. To vysvětluji láskou ke zvěři, jež nastoupila na místo touhy po ní jako kořisti u všech, kdo jsou myslivci čistého zrna…“

Významný lesník a organizátor lesnického a mysliveckého vzdělávání Karel Šiman napsal v monografii Česká mluva myslivecká z roku 1948, že slovo myslivost se prokazuje od roku 1370 a slovo myslivec již od roku 1464. Pochází od slova „mysliti“ – člověk myslící, přemýšlející při pozorování a lovu zvěře. „Myslivec je člověk, který nejen správným způsobem zvěř loví, nýbrž vždy a všude si ukázněně počíná, zvěř a její život dokonale zná, všemožně o ni pečuje a chrání ji, šetrně s ní zachází, dbá citu, slušnosti, mysliveckých mravů, jakož i práva a legislativních předpisů, považuje zvěř za součást přírody a národního bohatství, jež jsme povinni pro budoucnost nejen zachovat, nýbrž i zvelebit. Myslivec musí být čestný, má mít přímý a šlechetný charakter, nemá znát sobeckost a závist, musí být trpělivý a skromný, má vždy a všude hojně pomáhat. Žádá-li toho pak právo a spravedlnost, musí být pevný a je-li třeba i neúprosný. Neohroženost, klidná rozvaha a chladnokrevnost jsou nezbytnými vlastnostmi pro myslivce při různých nebezpečných příležitostech, v nichž se někdy ocitne. Nesmí zapomínat náležité opatrnosti při používání palných zbraní.“  

Ve svých Základech myslivosti z roku 1949 se k etickým otázkám myslivosti vyjádřil i zakladatel československé stavovské organizace Josef Žalman, když napsal, že titul myslivec má odbornou i kulturní váhu. „Myslivectví je charakterová ušlechtilost a láska k přírodě, spojená s odbornými znalostmi a ochotou přinášet této ideologii v případě potřeby i oběti. Myslivectví předpokládá zvláště znalost způsobu života zvěře, jejího chovu a ochrany a znalost myslivecké mluvy, tradic, zvyklostí a kultury. Povinnost plnit honební zákony a dbáti ustanovení a řádů myslivecké organizace.“

Nestor slovenských mysliveckých odborníků Pavol Hell charakterizoval v Poľovníctve v roce 1964 Mysliveckou etiku jako utužování myslivecké morálky i disciplíny v dobrém mysliveckém sdružení prostřednictvím kolektivně chápaného respektování povahových rysů, jako je společenský takt, altruismus, sebeovládání, úcta ke starším, trpělivost, pohotovost, bystrost, vytrvalost, houževnatost, odříkání, smělost, vytváření smyslu pro krásu a dobrý vkus. „Nutnost dodržování mysliveckých zvyků a tradic je základním předpokladem výchovy myslivců k uvedeným povahovým rysům…“

 

 

11.02.2015
PhDr. Oldřich Koudelka
Zpět
banner right