Když nemůžeš lovit, tak chraň!

Půjdete-li po bratislavské Štefánikově ulici směrem k hlavnímu vlakovému nádraží, nemůžete minout budovu, v níž sídlí ústředí Slovenského poľovníckého zväzu. Na zdi objektu pak nemůžete nespatřit pamětní desku, která zde byla v roce 1995 odhalena českému zakladateli organizované slovenské myslivosti. Osobnosti, která se narodila před sto padesáti lety, prvního červnového dne roku 1864, ve východočeském Hronově na Náchodsku.  Generálovi  zdravotnictví  Československé  armády, MUDr. Janu Červíčkovi. Podkrkonošské městečko vždy žilo filozofií národního obrození, a tak snad ani nepřekvapí, že byl synek místního pekařského mistra po matce údajně spřízněn se spisovatelem Aloisem Jiráskem. Po gymnaziálních studiích odešel do Prahy studovat lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a záhy po promoci se stal uznávaným a vyhledávaným očním lékařem. Jako vojenský lékař v rychlém sledu střídal místa svého působení. Působil v posádkových nemocnicích v Praze, ale také v Záhřebu a Bosně-Hercegovině. Počátkem dvacátého století se pak stal učitelem očního lékařství na vojenské lékařské škole ve Vídni a souběžně velitelem vojenské posádkové nemocnice. Když vypukla první světová válka, vedly jeho kroky na frontu, kde působil jako inspektor císařské vojenské zdravotní služby. Ale již dva dny po vyhlášení samostatného Československa, třicátého října 1918, se přihlásil do činné služby v tvořící se republikové armádě. Vzhledem k dosavadním bohatým praktickým zkušenostem a širokým teoretickým znalostem byl jmenován velitelem polní zdravotní služby Československé armády na Slovensku se sídlem v Bratislavě a povýšen do hodnosti generála.

Hlavním jeho úkolem bylo co nejrychleji konsolidovat slovenskou armádní zdravotnickou službu, která pokulhávala za stavem v českých zemích. Přesto si však novopečený generál našel čas na svou velkou vášeň, kterou byla myslivost. A nejednalo se pouze o lov a relaxaci v karpatských lesích. Při svých cestách Slovenskem poznával na vlastní oči úpadek myslivecké morálky, výrazný nárůst pytláctví, který byl důsledkem neskonalé bídy venkovského obyvatelstva a dědictví monarchie, která po válce skončila v rozvalinách. Zdecimované stavy zvěře ve slovenských lesích doslova volaly po urychlené nápravě. Doktor Jan Červíček byl mimořádně činorodý člověk. Neváhal a prvního květnového dne roku 1920 zorganizoval v Bratislavě setkání několika prestižních slovenských myslivců, kteří zveřejnili společnou výzvu volající po oživení kulturního a hospodářského významu myslivosti na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Vyzvali k založení jednotné národní myslivecké organizace – Loveckého ochranného spolku pro Slovensko, který by bez rozdílu stavu a národnosti svých členů pomáhal v rámci zákonů nové Československé republiky uspořádat myslivecké poměry ve východní části země a zachránil tak její zvěř před vyhubením. Výzva měla rychlou a pozitivní odezvu. Na jejím základě se sedmadvacátého srpna téhož roku sešlo v Bratislavě čtyřiadvacet myslivců z různých koutů Slovenska, kteří se jednomyslně usnesli spolek založit. Ustavující valné shromáždění se v metropoli na Dunaji konalo 10. prosince 1920 za účasti třiatřiceti zakládajících a deseti nových řádných členů. Iniciátora a zakladatele Loveckého ochranného spolku generála MUDr. Jana Červíčka poté aklamací zvolili za prvního předsedu.

O činnosti loveckého ochranného spolku v začátcích, přineseme v následujícím článku.