Seriál s názvem "Svatohubertské tradice ve dvacátém prvním století" se dnešní závěrečnou částí ukončí velmi pěkným zamyšlením nad uctíváním hodnot. Prošli jsme od zrodu hodnot a ctností přes morálku v mysliveckém pojetí až po vznik loveckých tradic. Na lovecké tradice jsme od jejich vzniku nezanevřeli, ba právě naopak, těšíme se z jejich zachování a přetrvávání až po současnost. Dnešní vyprávění ukončíme legendou o mysliveckém patronovi - svatém Hubertovi.

Dochovaná legenda hovoří o tom, že náruživý lovec Hubert se nevzdal svého požitku ani na Velký pátek a lovil. Uprostřed plného napětí se mu měl zjevit jelen, který nedbaje pronásledování za ním se řítící smečkou psů se k němu obrátil a Hubert uviděl mezi jeho parožím zlatě zářící kříž. Načež uslyšel nebeský hlas, který lovce káral za jeho nezřízené chování a přisoudil mu do budoucna pokání v tom, aby neprodleně vstoupil do duchovního stavu a byl prospěšný šířením církevní pravdy. To na Huberta tak intenzívně zapůsobilo, že uposlechl, vzdal se svého rozmařilého života, lovecké vášně, všech pozemských požitků a vstoupil do kláštera. Naprosto se změnil a stal se jiným člověkem. Řeholní poslání jej od základu změnilo. Jeho vytrvalost, houževnatost a sebeobětování bylo po jeho smrti oceněno a proto byl prohlášen za svatého. Bylo mu určeno, aby byl patronem lovců, později myslivců. Tím se navždy zapsal do dějin myslivosti.

Socha svatého Huberta, patrona myslivců

Belgie, kolébka, ale i místo posledního odpočinku světce a patrona myslivců, na svého hrdinu nezapomíná. Každoročně jsou v Saint Hubert, v historické bazilice, konány první neděli v září hlavní myslivecké slavnosti pod názvem Svátek mezinárodní myslivosti. Krátce nato, třetího listopadu, se zde okázale slaví svátek sv. Huberta mší, jejíž součástí je žehnání zvířat a otevření myslivecké sezony. U nás je tomu podobně například na Kuksu, v Dubu nad Moravou, Hostýně či Svätom Antone.

Svátek mezinárodní myslivosti, Belgie

Pokud jste si všimli, pověst udává, že k přerodu Huberta došlo na Velký pátek, který je prologem k uctívaným a očekávaným svátkům příchodu jara, znovuzrození přírody po dlouhé zimě, svátkům nekonečné velikosti a věčnosti Boha. Není náhodné, že pověst právě do tohoto období situuje potrestání lovce, který překročil vžitý rámec, obecně závazné regule, že se zvěř nemá lovit v neděli a v zasvěcené svátky. Šlo a stále jde o legendu. Nicméně má v sobě určité racionální jádro pro současnost. I my bychom se totiž měli stát lidským rozměrem myslivecké etiky, součástí obecné kultury svým každodenním chováním, ctnostmi, pokorným udržováním a rozvíjením široké palety mysliveckých tradic. I my bychom měli v určitých dnech vstupovat do lesa s úctou a porozuměním a neměli bychom se nikdy nechat svést z cesty úcty k dílu, které vykonali generace myslivců před námi. Proto je každá pokorná a plnohodnotná vzpomínka na svatého Huberta vzpomínkou na současnost a především budoucnost.

…Nezapomínejme každý svým osobním dílem přispívat k udržování svatohubertských tradic i na počátku jednadvacátého století.