V roce 1998 se konalo v hlavním městě České republiky Praze 45. Valné shromáždění Conseil International de la Chasse et de la Conservation du Gibier (C.I.C.) – Mezinárodní rady pro lov a ochranu zvěře. Na tomto přelomovém zasedání byl mimo jiné schválen tzv. Etický kodex myslivosti a organizace doporučila všem myslivcům respektovat v něm uvedené principy a přijmout tento morální kodex chování s cílem přizpůsobit myslivost vývoji naší společnosti na počátku jednadvacátého století a umožnit budoucím generacím pokračovat v této činnosti. 

Kodex zahrnuje šest základních principů. Prvním je Respektování divoké přírody jakožto základního přírodního zdroje. Cílí k tomu, že je nutné myslivost chápat jako racionální využívání divoké přírody, jako sklizeň obnovitelných přírodních zdrojů, což znamená, že absolutně nelze lovit nebezpečně mizející druhy zvěře, ani druhy silně ohrožené. To rovněž znamená, že myslivci se musí starat o ochranu druhů a biotopů, aby každá zvěř zůstala i nadále obnovitelným zdrojem. Myslivci nesoucí zodpovědnost za obhospodařování určitých území musí zabránit přílišné hustotě zvěře, která by si sama zničila své přírodní zdroje potravy nebo by způsobovala škody na flóře nebo na jiných ekologických faktorech jejich biotopů. To předpokládá, že myslivci si budou plně vědomi ekonomické hodnoty divoké přírody a budou ji respektovat jakožto zdroj příjmu, zejména pro místní lidské populace.

Druhým principem je respektování zvěře. Myslivec se musí vyhnout jakémukoliv zranění nebo utrpení zvěře v průběhu lovu. To znamená, že při lovu musí být zvěř usmrcena rychle a humánně. Zejména musí být použito přiměřené munice, nestřílet na velkou vzdálenost, dohledat zvěř zhaslou nebo raněnou. Respektovat lovnou zvěř živou či mrtvou, jakožto součást přírody a ne bezvýznamný objekt nebo pouhý předmět lovecké kratochvíle. Cílem umělého chovu by vždy mělo být zlepšení divoce žijící populace a ne pouze produkce živých terčů. Pro myslivce by zvěř neměla být jen honbou za rekordy, ať již pro silnou trofej nebo velký výřad. Je nutno mít stále na paměti, že lov patří k přírodě, k životu i ke smrti, a že množství není v myslivosti to nejdůležitější. V neposlední řadě bere tento pojem v úvahu i techniku lovu, výzbroj a výstroj. Nejde o skutečný myslivecký zážitek, pokud není rovnováha mezi schopnostmi zvěře a technikou používanou myslivcem. Myslivci by neměli střílet z vozu, vrtulníku, za pomoci infračervených svítilen nebo za pomoci techniky usnadňující vyhledávání a pronásledování zvěře neadekvátním způsobem.

Respektování jiných osob využívajících a užívajících přírody. Tak zní třetí princip. V tomto směru je důležité pro myslivce dohlížet na výchovu nových adeptů, a to zejména z hlediska bezpečnosti při používání střelných zbraní. To vyžaduje bezchybné jednání při lovu, brát v úvahu i přítomné nemyslivce. Myslivci by neměli být neslušní nebo nervozní, potkají-li se s osobami na procházce v přírodě. Musí se snažit najít způsob, jak vycházet s ostatními uživateli přírody v honitbách. Obecně platí, že by se měli prezentovat jako obhájci zvěře a ne jich samotných, zejména při diskusích s jinými uživateli divoké přírody.

Čtvrtým principem je respektování přírody jako celku. V důsledku lovu zvěře by nemělo docházet ke škodám na jiných částech přírody. V tomto směru budou muset myslivci respektovat všechny předpisy chránící životní prostředí. Budou muset vzít v úvahu i estetickou hodnotu přírody a krajiny, zejména při realizaci plánů na chov zvěře. Lov v nejrůznějších podobách musí být chápán jako nástroj obezřetného chovu, který respektuje biologické cykly divoké fauny. To vede k lepšímu poznání dynamiky zvěře a z toho vyplývající vývoj nejen uvnitř každé země, ale také po celé „migrační trase“.