Správně chápaná a provozovaná myslivost má význam etický, tj. působí výchovně na morálku a charakter myslivce. Má samozřejmě také význam estetický, zušlechťuje myslivce, učí ho poznávat krásy přírody a života v ní. Ten, kdo rozhoduje o životě a smrti, musí stát mravně vysoko. Je-li myslivec oprávněn zvěř usmrcovat, pak z tohoto práva plynou též povinnosti. Nesmí zvěř trýznit a je povinen o ni pečovat a chránit ji. Myslivec totiž nechová zvěř proto, aby ji usmrcoval, ale usmrcuje ji právě proto, aby ji choval. Veškerý výkon práva myslivosti učí uvědomělému plnění povinností, kázni, sebezapření a sebeovládání, čestnosti a poctivosti. Ve styku se zvěří si myslivec osvojuje humánnost, kulturnost, zdrženlivost, šlechetnost. Ve styku se svými mysliveckými druhy potlačuje sobeckost, závist a pocit nadřazenosti. Pěstuje si družnost, přátelství, úctu člověka k člověku, starším a ženám, tříbí si společenské chování a takt. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo se naučí lásce k přírodě, kázni a poctivosti, k tradicím a kulturním hodnotám při provozování myslivosti, neztrácí tyto a další morální hodnoty ani ve svém občanském životě.

Jak vlastně charakterizujeme etiku a morálku? Etika je věda o morálce, učení o mravnosti, soustava mravních norem, mravní kodex. Učení o původu a vývoji morálního vědomí, svědomí a jednání. Morálka je mrav, obyčej, zvyk. Ideový základ pro hodnotové a normativní systémy. Souhrn morálních zásad, norem, schopnost člověka vnímat a řídit se svým svědomím, posuzovat lidské činy z hlediska dobra a zla a platných společenských i jiných principů. Forma kolektivního vědomí lidí, společenskými poměry a vztahy podmíněný způsob chování a mravní zásady jednotlivců a společenských skupin.

Součást kulturního bohatství

Myslivost je souhrnem sedmi oborů. Jsou to myslivecké zákonodárství, myslivecká zoologie, myslivecká péče o zvěř, lovecká kynologie, lovecké střelectví, lovectví a myslivecká osvěta. A právě poslední obor zahrnující mysliveckou etiku, historii, zvyky, tradice a mysliveckou kulturu a umění je kulturně společenským, duchovním a filozofickým  oborem, který se nejvíce přičinil, že byla myslivost zapsána jako nedílná součást Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Stalo se tak dle příkazu ministra kultury České republiky č. 41/2008 a dle Metodického pokynu Ministerstva kultury ČR č. 3161 /2009 a dle rozhodnutí ministryně kultury České republiky spisové značky MK-S  18  278 ze dne 23. prosince 2011. Žádný jiný národ či stát dosud nemá v lovectví či v myslivosti tak zakořeněnou mysliveckou etiku, zvyky, tradice a kulturu, jako česká myslivost – právě tím je povýšena na národní kulturní statek. A co víc – aktuálně usiluje o zápis na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO!

Desatero české myslivosti

Již v roce 1993 tehdejší předseda Českomoravské myslivecké jednoty, lesník, pedagog, publicista a světově uznávaný myslivecký odborník profesor Ing. Josef  Hromas, CSc. definoval Desatero české myslivosti, závazné pro příští generace českých myslivců a v mnohém inspirující mysliveckou veřejnost i v dalších evropských zemích. Jeho základ se opírá právě o vnímání, respektování a rozvíjení všech etických, tradičních a kulturních hodnot národní myslivosti. Zejména jde o to vidět myslivost jako součást přírodoochranářského dění. Upřednostňovat zájmy přírody, zvěře a myslivosti před mnohdy sobeckými zájmy lidských jednotlivců. Usilovat o dosažení druhové, početní a kvalitativní harmonie rostlinných a živočišných společenstev na celém území naší vlasti. Rozvíjet všechny „nevýrobní“ formy myslivecké činnosti, tj. kynologii, střelectví, zájmové činnosti apod. Usilovat o maximální vzdělanost a odbornost myslivců. Využívat při této a další činnosti všech dostupných výsledků naší i zahraniční vědy a výzkumu včetně odborného mysliveckého školství. Seznamovat s mysliveckými záměry všemi způsoby nemysliveckou veřejnost a zejména mládež. Usilovat o spolupráci při plnění těchto našich cílů se všemi vrstvami našeho obyvatelstva, opírajíce se především o osvědčenou spolupráci s lesníky, zemědělci, rybáři, včelaři a ochránci přírody. Spolupracovat s mezinárodními mysliveckými, kynologickými a dalšími organizacemi včetně shodně zaměřených jednotlivých organizací zejména na Slovensku a v dalších sousedních státech. A konečně usilovat o přijetí takových legislativních norem, které budou mít pokrokovou perspektivu zejména z hlediska potřeb naší přírody, zvěře a myslivosti vědomi si toho, že cokoliv dobrého děláme pro zvěř, děláme i pro člověka.