Dodržování loveckých tradic v současnosti

V našem seriálu o Svatohubertský tradicích v jednadvacátém století, jsme si už v úvodní části přečetli úvahu o hodnotách a ctnostech. Druhá část nám přinesla začátky vzniku Svatohubertský tradic, kde pokračováním ve třetí části jsme se dočetli o tom, jaké ponaučení z tradic nám plyne do současnosti. Dnes přicházíme s zvyky a tradicemi v myslivosti

Současně s novou orientací myslivosti vznikaly a vznikají nové zvyky a tradice, a to krajově, regionálně, celostátně a dokonce i kontinentálně. Zejména když se k jejich dodržování programově přihlásila v roce 1923 založená Československá myslivecká jednota, jejímiž nástupci se staly Českomoravská myslivecká jednota a Slovenský poľovnícky zväz, resp. Slovenská poľovnícka komora, zaujímající k zachování, udržování a rozvoji mysliveckých tradic stejná stanoviska.

Zájmy zvěře musí být vždy na prvním místě

Za nejvýznamnější z těchto nových tradic můžeme považovat hájení zájmů zvěře nejen z hlediska její existence jako takové, ale také z hlediska zvyšování její kvality. Zájmy zvěře při všech legislativních a praktických úpravách musíme nutně vždy považovat za prvořadé. Teprve potom je možné brát v úvahu obecné zájmy myslivosti a konečně až v třetí řadě zájmy myslivců či podnikatelů s půdou, honitbami apod.

Daněk z Lánské obory

Věda pomáhá myslivosti

Další z tradic, které nám přineslo nové století a kterou je nutné podporovat, je vědecký přístup. Nejedná se pouze o vědecký přístup k biologii a zoologii zvěře, jejímu chovu a ochraně, ale i ke škodám způsobovaným zvěří na lesních a zemědělských kulturách. Zahrnout sem musíme i veterinární program, ale i prohlubování odborných znalostí našich myslivců, stejně jako seznamování nemyslivecké veřejnosti s mysliveckou činností. Zde nemalou roli musí sehrát široká paleta nejmodernějších multimediálních prostředků.

Svatý Hubert a 21. století?

Na první pohled by se mohlo zdát, že s aktuální dobou počátku jednadvacátého století nemá svatý Hubert prakticky nic společného. Ale je tomu právě naopak. Je to právě on, kdo se stal symbolem životaschopnosti tradičních etických hodnot, které na reálném základě vytvářejí nedílnou součást dnešní obecné kultury našich národů.

Příběh svatého Huberta je legendou o zázračné nápravě náruživého a rozpustilého lovce, kterému nebyly drahé žádné zákony. Byl za to po zásluze potrestán. Je to ale jenom legenda, na níž působil neúprosně čas a lidská fantazie, která jí dodávala širších rozměrů.

Za vlast sv. Huberta je považována Belgie. Není náhodné, že v belgickém království a právě v provincii Luxembourg, v ardenských lesích, v městečku Saint Hubert, se s nebývalou okázalostí zachovávají tradice patrona myslivců. Uvádí se, že v městské bazilice jsou uloženy tělesné pozůstatky světce, který údajně žil v letech 636-727 n.l. Přežívá o něm, že v mládí vedl velice rozmařilý život, že nedokázal tlumit svoji náruživost k lovu a pěkným ženám. Z této jeho údajné slabosti se snad nejvíce při posledních lečích, při mysliveckém přípitku vžilo držet sklenici v levé ruce…

O přerodu tohoto požitkáře Huberta na světce si povíme v následující závěrečné části našeho seriálu o Svatohubertských tradicích v 21. století.