Zajímá Vás historie a obzvláště historie z oblasti myslivosti? Přinášíme Vám sérii článků na pokračování o muzeu ve Svatém Antonu, o jeho začátcích a složité cestě k reálnému vzniku, záchraně jednotlivých artefaktů až po současnou podobu, v jaké ho můžeme najít.

Jeden můj vzácný přítel před časem napsal, že když se kdysi dávno setkaly při svätoantonském zámku tři dámy - Příroda, Historie a Kultura, byly ještě slečinkami. V kalendáři se uvádělo osmnácté století a jim se tam tak zalíbilo, že pod Sitnem zůstaly dodnes. Sedí v zámeckém parku za stolečkem, popíjejí kávu a se zalíbením se dívají do kraje. Autorem těchto slov je inženýr Marián Číž, ředitel Muzea ve slovenském Svätom Antone, tedy člověk nejpovolanější. K předchozím slovům rád dodává, že je skutečně málo takových míst. Míst, která pozorně poslouchají a poutavě vyprávějí. Pozorně naslouchají věkům, přírodě a lidskému dílu, aby následně o nich poutavě vyprávěla nám i těm, co po nás přijdou. Svätoantonský zámek a příroda, která jej obklopuje, vypráví o známých a méně známých osobnostech z rodů Koháry a Coburg, ale rovněž příběhy obyčejných lidí, kteří s láskou povýšili řemeslo na umění. Je málo takových míst, kde se dá obdivovat umění lidí i Všemohoucího soustředěné na relativně malém kousíčku země. Obec Svätý Anton se svým zámeckým mysliveckým muzeem takovým kouskem země bezesporu je.

Uplynulo jen pár dnů a týdnů od letošního čtyřiadvacátého ročníku Dnů svatého Huberta, které se ve Svätom Antone konají. Účast byla opět vynikající, do obce se sjely stovky ba tisíce vyznavačů cechu Hubertova, ale i jejich blízkých a přátel. Po pravdě řečeno však jen málo z nich zná cosi z historie tohoto čarokrásného místa. Proto se v tomto materiálu vraťme o nějaký ten rok, desetiletí ba i staletí zpět a udělejme si výlet do svätoantonské historie, stejně jako do historie zdejšího muzea, jehož činnost má výrazně nadnárodní charakter.

Zdroj pozitivního myšlení

V dnešním globalizovaném světě plném všemožných krizí a devalvace hodnot, se stále složitěji hledá místo klidné duševní hygieny, zdroje pozitivního myšlení a kultivované společenské relaxace. Slovenští, ale i čeští a středoevropští myslivci mají to štěstí, že takovýto svatostánek mají už přes půl století. Mají místo, kde se díky skromným, ale přitom mimořádně zaníceným, odborně, kulturně i lidsky jedinečným osobnostem systematicky přispívá k záchraně tradičních etických a kulturních hodnot lovu a myslivosti. Tím poutním místem je výše vzpomenuté Muzeum ve Svätom Antone, které v prosinci 2012 oslavilo abrahámoviny. My jsme využili nedávné návštěvy v tomto unikátním muzejním celku k tomu, abychom se na procházku historií Muzea vydali v doprovodu právě inženýra Mariána Číže. Ten v čele Muzea stojí již od roku 1995, ale zaměstnán je zde již od roku 1988.

Dlouhodobá tradice

Samotnému vzniku Muzea předcházely jiné dějinné události. Především je nezbytné uvést, že muzejnictví má v regionu Banské Štiavnice dlouhodobou tradici sahající do konce devatenáctého a počátku dvacátého století. Již na počátku června 1890 bylo veřejnosti v rámci hornického a lesnického kongresu zpřístupněno Městské muzeum.

„Lesnictví a myslivost se rovněž váže k historii města a jeho blízkého okolí. V důsledku hospodářských zájmů panovnického dvora bylo lesní hospodářství úzce spojeno s hornictvím. Lesnický provoz sloužil především k podnikání v těžbě rud. Se zřetelem na tuto skutečnost byla ve městě v roce 1763 založena Vyšší lesnická škola s rakousko-uherskou působností. O sedm let později byla přeměněna na Hornickou akademii, na které se vyučovalo i lesnictví. V roce 1807 vznikl při Akademii Lesnický ústav. V roce 1846  byl celek přejmenován na Hornickou a lesnickou akademii. Vliv tradice založení a fungování Lesnické akademie bezprostředně podnítil myšlenku vytvoření muzea s tématikou lesnictví a myslivosti právě v tomto regionu,“ uvedl inženýr Číž.