Účelem Spolku bylo podle stanov schválených na ustavující valné hromadě zejména podporovat výkon práva myslivosti podle platných právních norem, zamezit snahám, které zhoršují hospodářský, sociálně-politický a etický význam lovu zvěře, podporovat vlastníky a nájemce mysliveckých revírů ve správném uplatňování zákonů a nařízení týkajících se myslivosti, podporovat v rámci zákonů potlačování pytláctví a krádeže zvěře, využívat všech pomůcek a zařízení pro vzorné a správné vykonávání myslivosti, jakož i zvelebovat poměry v myslivosti prostřednictvím výstav, odborných přednášek či vydáváním časopisů, usilovat o navázání styků s loveckými družinami a loveckými ochrannými spolky v Čechách, zprostředkovávat pronájem honiteb a obstarávat myslivecké potřeby svým členům a pro dosažení těchto cílů zakládat místní skupiny Loveckého ochranného spolku. Jednacím jazykem byl určen jazyk československý, německý a maďarský, ve styku s úřady jazyk československý. Členský příspěvek byl stanoven na dvacet korun pro řádné členy a deset korun pro profesionální myslivce a lesníky.

Činnost Loveckého ochranného spolku pod generálovým vedením začala brzy nést své ovoce. Poměry ve slovenské myslivosti se postupně konsolidovaly, postupně se snižoval počet nelegálně držených loveckých a pro lov upravených vojenských zbraní a zákonné poměry nabývaly navrch nad anarchií a chaosem předchozích let. Doktor Červíček byl pro svou lidskost, humánnost, mimořádné osobní vlastnosti a vřelý vztah ke Slovensku velmi oblíbený a vážený nejen v lékařské a armádní komunitě, ale samozřejmě i mezi slovenskými, českými i maďarskými vyznavači cechu Hubertova. Jeho prestiž ještě více stoupla, když v březnu 1923 vyšlo z jeho podnětu ministerské opatření na pětiletou ochranu kamzičí zvěře ve Vysokých Tatrách, čímž byl položen základ ochrany zvěře na Slovensku vůbec. V Evropě to byl v té době krok zcela ojedinělý. Ostatně generál Červíček razil zcela revoluční názor: „Když nemůžeš lovit, tak chraň!“. Zásadu, která je stále aktuální.

Dvaadvacátého dubna 1923 se Lovecký ochranný spolek pro Slovensko v čele s generálem MUDr. Janem Červíčkem stal jednou ze zakládajících organizací nově vznikající jednotné stavovské organizace myslivců tehdejšího Československa – Československé myslivecké jednoty, byť k definitivnímu sloučení došlo až v roce 1934. Vysokých odborných, kulturních, ale zejména morálních kvalit generála Červíčka však nová organizace dlouho využívat nemohla. Zemřel předčasně, sedmého dubna 1924 ve věku šedesáti let. Pohřben byl v Bratislavě se všemi vojenskými poctami, za účasti zástupců početné myslivecké rodiny. Na jeho památku byl při Loveckém ochranném spolku pre Slovensko založen fond, ze kterého byly poskytovány podpory vdovám a sirotkům po lesnících a myslivcích, kteří přišli o život při výkonu myslivecké ochranné a lesnické služby. V roce 2010 byl generál MUDr. Jan Červíček uveden jako vůbec první osobnost slovenské myslivosti do Síně úcty a slávy Loveckého a lesnického muzea ve Svätom Antone.