Zoologicky patří jezevec lesní mezi naše šelmy lasicovité. Jeho způsob života tomu však moc nenapovídá, hlavně proto, že se jezevec ukládá k zimnímu spánku. K těmto účelům si jezevec vyhrabává v podzemí rozsáhlé nory, které jsou, díky své velikosti, myslivci nazývány hrady.

Potkat toto krásně pruhované zvíře přes den je prakticky málo pravděpodobné. Jezevec je nočním tvorem a to i při shánění potravy. Pro myslivost není takovou hrozbou jako ostatní šelmy žijící na našem území. Jeho potravu tvoří převážně hmyz, hraboši, rostliny a rád likviduje pozůstatky uhynulých zvířat. Pro lesní a polní krajinu je tak jezevec hodně přínosným zvířetem. Na druhou stranu nikdy nepohrdne malým zajíčkem a v jarním období dosti likviduje ptačí hnízda. V zimním období by měl problémy se uživit, proto se pravidelně ukládá k zimnímu spánku. Ten je nepravidelný a jezevec se několikrát za zimu probudí aby se vyprázdnil a napil.

Lidový název 

• kmotr, strýc, samotář, poustevník

• Jezevec – samec
• Jezevčice – samice
• Jezevče – mládě
• Srst – pokrývka těla, u jezevce srst štětinatá
• Přebarvování, línání – jarní a podzimní výměna srsti, při níž staré chlupy vypadávají a jsou nahrazovány novými, přičemž některá zvěř mění i své zbarvení (zimní a letní). Některé druhy línají jen jednou v roce např. liška.
• Škára – kůže
• Jezevčina – vyčiněná kůže na kožešinu
• Hlava – přední část těla živočichů, nejčastěji pohyblivě spojená s ostatním tělem krkem nebo hrudí
• Slechy – uši zvěře a loveckých psů
• Světla – oči zvěře a loveckých psů
• Čenich – nos šelem
• Morda – tlama větších šelem a psů. U drobnějších šelem se používá mordička
• Jazyk – svalový orgán klínkovitého tvaru uložený v dutině ústní. Na povrchu je pokryt sliznicí, která má v zadní části jazyka množství chuťových bradavek
• Krk – část těla mezi hlavou hrudníkem, podpíraná sedmi krčními obratli
• Hruď – přední část těla
• Komora- hrudní dutina od 1. žebra až po bránici, v níž jsou uloženy srdce, plíce a tepenný kmen, přivádějící krev do hlavy a hrudních končetin. Oblast nejvhodnějšího zásahu.
• Břicho – část trupu mezi hrudníkem a pánví (slabinami). Obsahuje orgány trávicího ústrojí, slezinu, nadledvinky, močovod, cévy těchto orgánů, aortu, dolní dutou žílu a nervy pleteně bederní. Dutina břišní je vystlána pobřišnicí (peritoneum). Od hrudníku je oddělena u savců bránicí, u ptáků nedokonalou nebo chybějící.
• Běhy – nohy srstnaté zvěře
• Tlapa – myslivecké pojmenování chodidla medvěda, rysa a jezevce
• Pazoury – drápy srstnaté zvěře a psa
• Hřbet – (záda), sahá od kohoutku k bedrům, tj. do místa, kde se poslední žebro připojuje k páteři. Na boku přechází hřbet bez ostré hranice v krajinu žeberní.
• Štětec – ocas
• Sádelník – tuková žláza pod štětcem
• Pyj – samčí pohlaví orgán
• Ráže – varlata srstnaté zvěře a psů v šourku
• Přezka – zevní část pohlavního orgánu samic šelem
• Barva – krev
• Tuk – sádlo
• Zasádlený – tučný jezevec
• Výměty – trus
• Rez – moč
• Ždímání – močení
• Jistění, bádání – zapojení všech vjemových smyslů
• Pátrání, obzírání – vnímání zrakem
• Bystření – vnímání sluchem
• Větření – vnímání čichem
• Hlasové projevy jezevce – mručení, funění, mlaskání, chrochtání
• Chrutí – období páření, kdy se jezevčice běhá, z přezky vypouští po kapkách barvu – kaňkuje, následně je plná a v brlohu vrhá jezevčata
• Brloh -  podzemní obydlí jezevce, brloh má hlavní troubu a vedlejší nory, hlavní nora v níž jezevec přebývá je kotel nebo komora.
• Pohybové projevy jezevce – vychází na žír, sbírá žír, kořínkuje, mravenčí, před vchodem nory se vyklepává, setřásá si prach, následně se lesem plíží, plouží se a kluše
• Vklouzávání – pohyb při kterém jezevec vlézá do nory, kde následně vězí (přebývá)
• Vycházení z brlohu na zvědy – přerušení zimního spánku jezevce, jezevec se na zimu ukládá, přespává ji, přezimuje
• Zazdění (zahrabávání) – při norování se někdy jezevec zahrabe

ZDROJ:

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Ilustrační foto: fotobanka.samphotostock.cz