Jednotlivé druhy zajíců rodu Lepus jsou zastoupeny v počtech desítkách druhů a to na všech světových kontinentech, mimo Antarktidy.

Toho našeho zajíce jako první správně identifikoval a latinsky popsal ruský zoolog a botanik, německého původu, Pjotr Simon Pallas.

Ten v roce 1778 pojmenoval zajíce latinským názvem Lepus europaeus – Zajíc Evropský.  

Kromě latinských názvů zajíců se ve všech světových literaturách setkáme s názvy ekologickými. Ty dostával zajíc většinou v souladu se svým výskytem a životním prostorem. Známy jsou tak názvy zajíců – lesní, bahňák, horský, rašeliništní, vřesovištní, ale třeba i mechový. Ostatně právě tak také vznikl ekologický název toho našeho – zajíce polního. Jedná se samozřejmě stále o Pallasova zajíce evropského.

Za prapůvodní kolébku zajíců je považována Severní Amerika. V dobách spojení kontinentů se tak mohl zajíc rozšířit na ostatní území, nejpravděpodobněji v období starších třetihor.

Jiná hypotéza však poukazuje úplně jiným směrem a to do území dnešního Egypta.

Rod Lepus se s největší pravděpodobností vyskytoval na území střední Evropy již před dobou ledovou. S postupujícím zaledňováním Evropy se zajíc stěhoval jižněji až na území dnešní Afriky. O návrat zajíce do Evropy se zasloužili římští legionáři, kteří si zajíce oblíbili díky lahodné zvěřině. Proto si zajíce brali s sebou na své výpravy, zajišťovali omezený chov a dovezli tak zajíce až do Británie. Odtud se postupem času zajíc přemístil do západní Evropy a pak dále až na naše území.

Více informací se dozvíte ZDE.

Ilustrační Foto: Leszek Madzia

www.prirodainfo.cz

           Vladislav Šrajbr