V dosavadním popisu a hodnocení standardních ráží jsme se dosud zabývali využitím specifických vlastností každé ráže samostatně. Z dosud uvedených poznatků je zřejmé, že vlastně každou ráži, kromě .22 Hornet, lze používat na odstřel všech druhů zvěře, která se u nás vyskytuje a která se loví kulovnicí. Protože otázka, jakou ráží lovit, rezonuje mezi myslivci stále, pokusíme se na ni nalézt odpověď z pohledu zvážení objektivních ovlivňujících faktorů.

• Nejprve musíme odpovědět na otázku, zda je nutno používat na každou zvěř jinou ráži. Není to opodstatněné a v praxi to není ani možné.

Nelze ovšem souhlasit s používáním některých ráží na všechny druhy zvěře.

Např.: .222 Remington na vysokou a černou zvěř

a naopak .30-06 Springfield na srnčí zvěř.

Volbu ráže ovlivňuje mnoho faktorů, ze kterých uvedeme zejména tyto:

• 1. myslivecká etika (vhodná ráže k druhu zvěře, pocity při střelbě, podrobná znalost problematiky),
• 2. vzdálenost střelby (předpokládaná),
• 3. druh zvěře,
• 4. prostředí,
• 5. osobnost lovce,
• 6. druh lovu.

I pro začátečníka je nelogické střílet tetřeva .30-06 Springfieldem, a naopak silného divočáka na 100 m .222 Remingtonem.

Pokud by k takovému případu došlo pravě u vás, určitě po vašem odchodu vznikne mezi účastníky epizodka o myslivci, který přijel na divočáky s „kapslovkou“, anebo opačně s „kanonem“ na vrabce.

Pokud střílíme převážně na slabší zvěř, není potřeba aby s námi kulovnice „cvičila“, až z toho duní v hlavě.

Při přesné střelbě musí střelec celou svoji pozornost soustředit na klidné a přesné zamíření, t. j. umístění mířidel na cíl, přičemž plynule mačká spoušť, pokud nenastane výstřel. Dobře odpálený výstřel musí střelec „vidět“, to znamená, že musí registrovat umístění mířidel na zvěři v okamžiku výstřelu.

Při použití silných ráží se dokáže takto odosobnit pouze zkušený myslivec, který střílí ročně několik kusů velké zvěře.

Myslivec si musí být jistý, že zbraň, kterou právě používá je úplně v pořádku, dobře nastřelená a zejména přesná, a že ráže má dostatečnou zásobu energie pro způsobení smrtícího účinku zvěři, na kterou právě střílí.

Lidově se tomu říká „věřit zbrani“. I zkušenému myslivci se mnohokrát stane, že po několika neúspěšných výstřelech ztrácí důvěru ke zbrani. Málokdy je však vinna zbraň. Většinou jsou to nepříznivé vlivy, ať už přírodní (počasí, prostředí), nebo osobní (zlý psychický stav), které způsobí, že myslivec přestává věřit sám sobě.

Při vzdálenosti střelby je určujícím prvkem výkon zbraně – ráže v závislosti na velikosti a vitalitě zvěře. Výkonem v tomto případě rozumíme zásobu energie, schopnou vyvolat smrtelný účinek a přiřazujeme ještě balistické vlastnosti použité zbraně a střeliva (klesavost a stabilitu střely).

Pokud chceme zásadně střílet na mysliveckou vzdálenost, která je do 100 m, potom stačí ráže průměrného i slabšího výkonu a to i na poměrně silnou zvěř.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Myslivecké střelectví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.