Pořídit si jezevčíka a necvičit s ním, je jako pořídit si výkonný počítač, fotoaparát či perfektní auto a nevyužívat jejich možností a schopností.

Jezevčík je pracovní pes, vysoce nadaný, inteligentní, zdatný a energický, tedy by ho byla škoda na to, aby byl obyčejným domácím mazlíčkem a živým polštářem na pohovce. Kdo nechce poskytnout jezevčíkovi alespoň základní výcvik, ať si toto překrásné zvíře nepořizuje!

Jezevčík je současně i výborným společníkem, takže je třeba ho jen dostatečně dobře vychovat, aby obstál v každé situaci. Vychovávat a cvičit třeba trpělivě, laskavě, za použití pochvaly a odměny. Tímto způsobem si rychle získáte jeho důvěru a zanedlouho i poslušnost. Musíte se však učit i vy, musíte zvládnout každodenní komunikaci se svým psem. Teprve potom se jezevčík stane nedílnou součástí vašeho života, šikovným, zajímavým a zábavným společníkem, který vám denně bude projevovat svou oddanost. Přirozená náklonnost se posílí při výcviku poslušnosti a myslivecké upotřebitelnosti.

Metoda "cukr a bič", nebo "bič a cukr"?

Jistě znáte metodu "cukru a biče". Jak již bylo řečeno, jezevčík je mimořádně inteligentní zvíře, takže při hledání způsobu, jak se chovat k mladému, dospívajícímu psovi, bychom měli tuto metodu trochu poopravit. Nejdříve bič, pak cukr. Aby to bylo srozumitelnější - pokud jsme se při vyjednávání se štěnětem snažili, aby neznalo, že nepříjemné pocity způsobujeme my, pak v této fázi tomu bude naopak. Pokud jsme si pořídili štěně v květnu, pak k pohlavnímu dospívání jezevčíků dochází v listopadu či v prosinci, u fen o měsíc až dva dříve. A to je právě čas, kdy je třeba začít s důsledným a nekompromisním výcvikem k poslušnosti. Po celou dobu výcviku k poslušnosti nedáme mladému psovi příležitost na hledání a štvaní zvěře ani k setkání se se škodnou zvěří, abychom případně negativně neovlivnili hlasitost na stopě, ostrost a vrozenou chuť do práce.

Základy poslušnosti

K základní poslušnosti patří především schopnost chodit u nohy, ze začátku na vodítku, později i volně. Nejlépe se všemu naučí štěně, které chodí na vycházky společně s dospělým, již vycvičeným psem. Ale i samostatně musíte zvládnout základní výcvik. Při chůzi na vodítku brzy přestaňte s hlasitými povely a jezevčíka dirigujte trhnutím vodítka, případně lehkým přišlápnutím levou nohou nebo přiměřeným šlehnutím hůlkou přes přední běhy.

Velmi důležitým povelem je "Zůstaň!". Můžeme jím jakoby zmrazit jakoukoli nežádoucí činnost, přijít k psovi, na místě ho přiměřeně potrestat, vrátit se na původní místo, přivolat a pochválit ho za přiběhnutí a pochvalou nešetřit.

A jedna nesmírně důležitá rada:

• nikdy nelze trestat jezevčíka za jakýkoliv prohřešek poté, co se k nám vrátil!

Trestali bychom totiž právě za to, že se vrátil! Z nedodržení této zásady totiž pramení pověsti o urážlivost a tvrdohlavosti jezevčíků!

Poslušnost a klid před zvěří

Zbytek podzimu, ale i celou zimu využijte na upevnění poslušnosti a klidu před zvěří. Mladého psa berte na čekané i na pozorování. Zpočátku na vodítku, na volno ne dříve, dokud si nebudete jisti, že ho zvládnete jen slovem. Řiďte se zásadou, že pokaždé, když půjdete do honitby, půjde pes s námi. Poslušnost musíte neustále upevňovat, ostatně ne nadarmo se říká, že opakování je matka moudrosti.

Jezevčíci jsou ctižádostivé stvoření. Dobře si uvědomují, co se od nich požaduje a rádi se předvádějí. Jsou plní lovecké vášně, takže není problémem naučit je sledovat zvěř, štvát ji nebo přinášet, ale spíše je uměním zvládnout jejich temperament tak, aby plnili své povinnosti přesně a disciplinovaně.

Práce mysliveckého jezevčíka

U mysliveckého jezevčíka třeba již v raném věku probouzet pracovní vlohy. Mladý pejsek by se měl při hře naučit najít stopu svého vůdce, přinášet předměty, seznámit se s vodou a přinášet z vody, ale také hledat zvěř. Je třeba vyzkoušet jeho ostrost, navyknout jej na výstřel, naučit ho vydávat na povel a samozřejmě stále cvičit přivolání.

Jezevčík a používání povelů

Při výcviku jezevčíka je někdy třeba používání jiných povelů než u psů jiných plemen. Například povel "Fuj!", který znamená přísný zákaz, nemůžete použít tehdy, když se jezevčík dopustí nějakého přestupku před zvěří. V takovém případě musíte použít povel "Nesmíš!". Zdůraznit ho můžete stisknutím tlamy a zatřesením hlavou. Při odložení se nepoužívá již zmíněný povel "Zůstaň!", Ale povel "Čekej!", Případně "Zůstaň, čekej!". Po tomto povelu však nelze psa přivolat, ale psovod se ke zvířeti musí vrátit.

První zkoušky mysliveckého jezevčíka

První zkouškou, kterou jezevčík v životě absolvuje, jsou zkoušky loveckých vloh. Nejde o to, co se jezevčík naučil, má pouze prokázat nadání pro loveckou práci. Disciplíny jsou nos (čichové schopnosti), hlasitost, poslušnost, chování po výstřelu, vodění na řemeni, slídění a vypracování stopy vůdce i stopy živé zvěře.

Lovecká kynologie

Myslivecká kynologie je službou myslivosti. Jde o to, aby sloužila tam, kde je to nejvíce potřeba, kdy je lovecký pes prostě nenahraditelný. A to jsou zejména dohledávání postřelené spárkaté zvěře a dohledání drobné zvěře.

Ve všech ostatních oborech nám využití loveckých psů vlastně pouze lov usnadňuje. Jen dobře připravený lovecký pes z nás může v mnoha případech odebrat odpovědnost za utrpení postřelené zvěře, o ztrátě trofeje a zvěřiny nemluvě.

Mějte tedy na paměti, když k tomu přijde správný čas, abyste svého jezevčíka pro tuto práci co nejlépe připravili. Pokud se to podaří, a váš jezevčík, stejně jako můj Lukáš, bude úspěšný při dohledávání, a pokud budete moci pomoci i svým mysliveckým kamarádům, kteří lovečtí psi nemají, naplní vás jistě tento způsob provozování myslivosti uspokojením. Úspěšné dohledávání jsou zdrojem těch nejkrásnějších loveckých zážitků. Z čeho pramení rčení "Myslivec bez psa - poloviční myslivec", jsem si nejvíc uvědomil ve chvíli, kdy mi Lukáš v hustém smrkovém porostu sledoval smrtelně postřeleného jelena siku japonského. Své první životní dohledání bouřlivě hlásil a dával najevo svou psí radost. Podělili jsme se o ni společně!

Foto: Pavel Prašivka