Prvním novodobým sokolníkem v Československu byl hrabě Friedrich Mensdorff - Pouilly, původem z Chotělic u Nového Bydžova, který již v roce 1929 uveřejnil v časopise "Stráž myslivosti" výzvu k založení sokolnického klubu (obr. 1). Jeho sokolnickým žákem byl synovec Zdeněk Sternberg - autor knihy "Sokolnictví" z roku 1969 (obr. 2).

Následně se o propagaci sokolnictví zasloužil MUDr. Jiří Brdička, který se sokolnictvím začínal v Radošovcích a pokračoval v Říčanech u Prahy, kde v zahradě choval větší množství dravců -především na fotografování nebo pro film či televizi (obr. 3). Předěl v jeho činnosti znamenal rok 1961, kdy navštívil sokolníky v bývalé NDR a seznámil se se společnými sokolnickými lovy, které organizovaly.

Obr. 1. Hrabě Friedrich Mensdorff - Pouilly

První pokusné výcviky

S prvními pokusy o výcvik dravců na lov začal již v roce 1957 Svatopluk Dobrava na Královéhradecku, který prosazoval zásadu, že cvičitel se má věnovat pouze jednomu dravci, aby mu mohl poskytnout dokonalou péči a intenzivní výcvik. K němu se přidružil Jan Kumbera, který později napsal "Výcvik loveckých dravců".

Obr. 2. Třetí zleva Alfréd Landscfützer z OPI (v klobouku), pátý Pavel Kváš, šestý Ján Kumbera (nejvyšší), před ním Ivan Maroši s jestřábem, vpravo Zdeněk Sternberg (v klobouku) a před ním Svatopluk Doubrava s jestřábem - na setkání sokolníků v Hradci Králové.

První sokolnický klub v ČSSR

Na renesanci sokolnictví v Československu se podílel i Ivan Maroši z Rožňavy. Během studia na Střední lesnické technické škole v Liptovském Hrádku si vyměňoval sokolnické zkušenosti s MUDr. Jiří Brdičkem, Svatoplukem Doubravou a Janem Kumberem. Postupně navázal písemné kontakty se sokolníky z Maďarska, SSSR, Rakouska, Německa, Francie, Velké Británie a Polska. Vyjmenovaní sokolníci mají rozhodující zásluhu na obnovení sokolnictví a založení sokolnického klubu v ČSSR.

Obr. 3. MUDr. Jiří Brdička.

Mezinárodní sokolnická spolupráce

Na jaře v roce 1965 se rakouská sokolnická organizace "Österreichischer falknerorden" při příležitosti myslivecké výstavy zkontaktovala s československými sokolníky v Brně. Navázali spolupráci, která vyústila do I. mezinárodního sokolnického lovu v ČSSR v okrese Hradec Králové ve Vysoké nad Labem a v Lesním závodě v Hořicích ve dnech 5. - 8. listopadu 1965. Rakouští hosté vysoce ocenili úroveň československé myslivosti, jakož i rozvíjejícího se sokolnictví. Při lovu dostal 1. cenu Marošiho jestřáb "Astur". Doubravův jestřáb "Pip" byl se třemi ulovenými bažanty nejúspěšnější v počtu úlovků. Rakouští sokolníci věnovali věcné ceny, proto ze soutěže odstoupili přesto, že jejich dravci předvedli výborné lety.

Sokolnictví v ČSSR získává uznání i za hranicemi

Rakouské lovecké časopisy St. Hubertus, Der Anblick a Österreichs Weidwerk, jakož i známý západoněmecký časopis Wild und Hund publikovali obsáhlé ilustrované články, ve kterých s uznáním psali o I. mezinárodním sokolnickém lovu v ČSSR. Svatopluk Doubrava byl přijat za člena rakouského sokolnického řádu. Před ním se členy této organizace staly MUDr. Jiří Brdička a Zdeněk Stemberg.

V další části si povíme o prvním mezinárodním sokolnickém setkání a představíme si první členy, kteří byli ve výboru Československého klubu sokolníků.

Zveřejněný text je obsažen v publikaci Tomáš Krivjanský: Sokolnictví - 1. díl: Historie sokolnictví, kterou vydalo vydavatelství EPOS (www.epos.sk) v tištěné podobě.